Southern Lord Records – Ještě hutnější Seattle

Nějak jsme se v Seattlu zasekli. Tak zaprvé, už víme, kdy bude minulý oslavenec, label Sub Pop, slavit své třicáté narozeniny (10.–11. srpna) a navíc se přesuneme jen o pár bloků dál do centrály vydavatelství Southern Lord Records, které si shodou okolností také připomíná kulaté jubileum svého fungování. Dvacet let je rozhodně důvod ke slavnostnímu virválu. Pojďme připomenout, jak toho label dosáhl.

Z minulého textu se mohlo zdát, že na přelomu 80. a 90. let se v Seattlu nehrálo nic jiného než grunge. Tak to ani náhodou. Třeba takový Greg Anderson ve stejnou dobu, kdy Mudhoney s Nirvanou pokládali základy grunge, drtil hardcore punk hned s několika kapelami (False Liberty, Brotherhood nebo Engine Kid). V roce 1996 se ale potkal s o čtyři roky mladším kytaristou Stephenem O’Malleym v death/doomových Thorr’s Hammer a začala se psát dlouhá historie společné spolupráce, která nepřinesla po rozpadu pětice pouze další projekty Burning Witch nebo později mnohem známější Sunn O))), ale v roce 1998 také vlastní vydavatelství Southern Lord Records. Grungeová horečka opadla a byl čas začít na rozvracených základech žánru pořádně experimentovat. Oběma muzikantům učarovali nejen Melvins, ale především Earth, kteří zpomalili metalové riffy, začali do nich přimíchávat stopy ambientu, industriálních ruchů a hluků, rozvolnili klasickou stavbu písniček a vypustili je na dlouhé hutné procházky. Tak vznikl drone metal, undergroundovější odpověď doomových snah evropských kolegů.

První dvě alba nového labelu přinesla hudbu Grega a Stephena a jejich vlastních projektů. A to jak deathových Thorr’s Hammer s norskými texty, tak následovníků Burning Witch, kteří už výrazně začali experimentovat se základní písňovou stavbou. Třetím nosičem byla kompilace undergroundově metalových hvězd The Obsessed, kteří začali rozšiřovat rodinu Southern Lord o další muzikanty jedoucí na stone/doom/drone metalové vlně. Stejně jako fénix vystupující z popela, tak po vzkříšených The Obsessed se šéf této kapely Wino spojil s labelem i v letech následujících. A to s dalšími kapelami jako je Saint Vitus, Place of Skulls nebo dokonce se sólovým dlouhohrajícím debutem Punctuated Equilibrium z roku 2009. První roky byly ve znamení pomalé, repetitivní muziky. A je jedno, zda ukážeme na Electric Wizard, Cathedral, Warhorse, Internal Void, Goatsnake, Spiritual Beggars nebo japonský export Church of Misery. Jedinou výjimkou prvních let byl vedlejšák basáka Queens Of The Stone Nicka Oliveriho – Mondo Generator. Možná i díky hostování Joshe Hommea se jednalo v případě desky Cocaine Rodeo o svižný rock’n’roll se stoner prvky.

Přehoupněme se do nového tisíciletí, kdy Southern Lord přichází s další japonskou akvizicí. Boris jsou proměnlivé těleso, které střílí své desky v rychlých dávkách. Navíc v širokém stylovém rozpětí. I když velké množství nahrávek vyšlo mimo hájemství našeho oslavence, ty nejzásadnější desky (sólová Akuma No Uta, spolupráce se Sunn O))) nebo Merzbow) spadají do vydavatelských análů pánů Andersona a O’Malleyho. Když už mluvíme o nich, právě v roce 2002 takhle dvojice představila světu nejnovější a také zaručeně nevýraznější projekt Sunn O))). Úspěšná léta pak završuje vydání debutového alba metalového alter ega Davea Grohla z Nirvany a Foo Fighters – Probot a došlo i k logickému spojení labelu s původními vzory obou majitelů, s Earth.

Úspěch vydavatelství donutil dvojici jasněji si rozložit role ve společných projektech. Zatímco Stephen je ten z dvojice, který je primárně zodpovědný za společnou muziku a další projekty vydávající u Southern Lord (Khanate, KTL ad.), Greg se více věnuje fungování vydavatelství, které se pro něho stalo denním chlebem. Ve volných chvílích se příležitostně vrací ke svému vlastnímu projektu Goatsnake.

Vedle mediálně vděčných vydavatelských vrcholů, alb Sunn O))), Probot, Boris nebo Earth, vydal label  řadu dalších zajímavých titulů, které dnes možná neprávem zapadli. Kolekce umístěné na úsečce mezi black metalem a dark ambientem u Southern Lord vydali Xasthur, Leviathan, Lurker of Chalice, Deathspell Omega, Urgehal, Striborg nebo svým způsobem superskupina Twilight. Zajímavým jednorázovým uskupením bylo The Burial Chamber Trio, kdy pány vydavatele doplnil Attila Csihar, nejvíce známý jako vokalista metalové instituce Mayhem.

V první dekádě fungování labelu zde vyšla řada výrazně experimentálních alb, a všechna měly na svědomí primárně rockové nebo metalové party. V druhé desetiletce do seznamu vydaných alb začaly přibývat kolekce od umělců, kteří s extrémními rockovými žánry nikdy neměli nic společného (např. australský kytarový experimentátor Oren Ambarchi). Přesto je základ labelu ukotvený stále stejně. To znamená v experimentálním metalu, ať už ve zpomalené, či jinak nezvyklé podobě. Mezi novými jmény musíme vypíchnout výrazné Wolves in the Throne Room, instrumentální postmetalisty Pelican nebo doom-stonery OM. Zatímco v první dekádě label vydal necelých osmdesát nosičů (včetně vinylových sedmipalcových singlů a dalších desek kratší stopáže, za druhou desetiletku byl logem Southern Lord opatřen dvojnásobek nosičů.  Mezi nováčky, která je radno zmínit, musíme zařadit hardcore punkovou sebranku All Pigs Must Die složenou z členů The Hope Conspiracy, Converge a Bloodhorse, v poslední fázi fungující punkrockery Poison Idea nebo trash metalisty Power Trip.

Label se dožívá výročí dvaceti let fungování ve velmi uspokojivé kondici. Na svém kontě má více než 250 vydaných nosičů. Vydavatelskou svobodu v poslední době dokládá třeba třídiskový vinylový komplet francouzských progresivistů Magma, kterou Southern Lord opatřil tradičně vymazleným luxusním obalem. Základní pilíře Southern Lord, to znamená Earth a Sunn O))) stále zůstávají součástí rodiny labelu. K narozeninám fanouškům label čerstvě nabízí řadu dlouho nedostupných nosičů v limitované vinylové „stříbrné sérii“. K tomu sám principál Greg Anderson dodává: „V průběhu let naše vydavatelství mělo neuvěřitelnou čest vydávat alba kultovním a legendárním kapelám: Electric Wizard, Sleep, Magma, Unsane, Darkest Hour, Grief, Saint Vitus, BL’AST!, Winter, Wolfbrigade, Poison Idea & Pelican. Stejně tak Dylanu Carlsonovi (Earth), Winovi, Daveu Grohlovi (Probot), Zakku Wyldeovi (Zakk Sabbath) nebo Joshi Hommeovi (Desert Sessions). Jsme nesmírně hrdí na to, že jsme se stali prostředím pro rozvoj několika kapel, které jsou dodnes pilíři metalového undergroundu: Wolves In The Throne Room, Nails, Boris nebo Power Trip“. A pokračuje: „Naším posláním je vytvářet útočiště pro kapely / umělce / hudebníky, aby jejich tvůrčí díla byla vydána přesně tak, jak byla jejich vize zamýšlena.“ K tomu přidejme jen přání, aby z tohoto bohulibého cíle label neustoupil ani v budoucnosti. Howgh!

 

 

Přidat komentář