Standard polski: Krzystof komeda aneb Rosemary má děťátko, Poláci Komedu

Ještě pod vlivem vlny swingových orchestrů předválečných časů se kvalita českého jazzu v rámci střední Evropy odvozovala právě od nich. A lze přijmout mínění, že úroveň orchestrů Karla Krautgartnera či Gustava Broma byla v šedesátých letech dost na výši i v evropském moderním jazzu. Tehdy jsme se, jak dokládají časopisecké rozhovory, kvalitou orchestrů rádi vytahovali na polskou jazzovou scénu. Ta se však soustředila na komornější projevy, v nichž se vývoj moderního jazzu odehrával. Pokud sledujeme vývoj českého a polského jazzu od šedesátých let do konce století, všimneme si, že rozdílnost našich scén charakterizuje mimo jiné vztah k vlastní skladatelské tvorbě, a z toho odvozený zrod domácích jazzových evergreenů. Zatímco u nás lze považovat za jazzové standardy jen asi půltucet písniček z dílny Jaroslava Ježka, tedy tvorby klasického swingového období ovlivněného zprostředkovaně přes Anglii, polští jazzmani se neustále vracejí k tvorbě nejvýraznější osobnosti vlastního moderního jazzu, který jako skladatel významem pře sáhl už za svého života nejen hranice Polska, ale nakonec i Atlantický oceán. 01_standard_polski_1Jazzový, ale také filmový svět, jej zná jako Krzysztofa Komedu.
Dějiny polského jazzu nemají tak bytelné základy v meziválečné swingové éře jako naše scéna. Zatímco v protektorátu Böhmen und Mähren se s určitými omezeními – nikoli nepodobnými s léty padesátými, jazz hrál a dokonce nahrával (mnohem více než ve zmíněných padesátých letech), Varšava už hořela. Prakticky až koncem čtyřicátých let se v Polsku formuje vážně míněná dixielandová vlna, která má možnost se prezentovat na festivalu v Sopotech v roce 1957, sedm let před vznikem mezinárodního jazzového festivalu u nás. Tento festival byl rok poté přenesen do Varšavy pod názvem Jazz ’58 a v roce 1959 pojmenován na dodnes fungující Jazz Jamboree. Polská jazzová scéna se dobře zorganizovala a otevřela modernímu jazzu cestu ke zrychlenému rozvoji. Jazz Jamboree se posléze stalo nejvýznamnějším informačním majákem jazzových muzikantů a fandů západních satelitů Sovětského svazu po celou éru komunismu: Polsko bylo jednou z pěti zemí světa, kam jsme mohli cestovat bez ptaní, jen s trochou té buzerace na hranicích. Trio Krzysztofa Komedy se představilo hned v úvodu festivalové tradice. Abychom si liberálnost Polska ohledně společenského postavení jazzu v těch časech příliš neidealizovali, dokládá pianistovo přízvisko Komeda, neboť pro čerstvě zaměstnaného lékaře Krzysztofa Trcińského na oddělení chorob hrtanu nebylo vhodné, aby po večerech hrával jazz. Zvláště u směrů moderního jazzu se komunisti nikdy jasně nerozhodli, v jaké míře je škodlivý jejich ideo logii. Komedovi bylo dvacet sedm let, když pověsil definitivně na hřebík své lékařské povolání.
Krzysztof Komeda se narodil v Poznani 27. dubna 1931. Na klavír hrál od osmi let a hudební teorii studoval soukro mě. Až po nástupu na lékařskou fakultu začal poslouchat moderní jazz, nadchl se pro be bop a jeho cool vývoj, obdivoval Modern Jazz Quartet i klasika moderny Dizzyho Gillespieho. V roce 1950 se stal členem první poválečné jazzové polské kapely: říkali si Melomani. Jeho kapelnický debut, sexteto, se zrodilo v roce 1956 a je označováno za pionýrskou modernisticky zaměřenou skupinu Polska. V letech 1957–58 pobýval v Krakově, kde hrál s Jazz Believers saxofonisty Jana Wróblewského. Toho Komeda obdařil dnes i v encyklopediích užívaným přízviskem „Ptaszyn“. Současně si založil z členů Believers modernisticky zaměřené vlastní trio s basistou Janem Byrczekem, později mnohaletým činovníkem v polském i mezinárodním jazzovém životě, a bubeníkem Janem Zylberem. Úspěšně se představili na varšavském Jazz ’58. Téhož roku se Komeda seznámil se studentem filmařiny Romanem Polańským a napsal hudbu pro jeho školní práci Dwaj ludzie z szafa. Byl to počátek Komedovy bohaté skladatelské činnosti pro film, která brzy počala žánrově překračovat hranice jazzu. Od poloviny šedesátých let píše také hudbu pro polské muzikály a divadelní hry. Celá řada jeho původně dramatickým dílům určených témat však začala být interpretována koncertně a na deskách jeho jazzovými skupinami. Komeda se záhy stal respektovanou osobností mladého polského jazzu a s vlastními skupinami vystupoval na Jazz Jamboree pravidelně až do roku 1967. Následující podzim skládal a nahrával v Hollywoodu hudbu pro Polańského film Rosemary’s Baby. Tam byl v lednu 1969 při autonehodě těžce zraněn, převezen do Varšavy, kde až 23. dubna zemřel, aniž se probral z bezvědomí.
01_standard_polski_2Komedova hudba se stala základním vkladem do polské pokladnice jazzových standardů. Jejich oblíbenost a časté hraní se předává po generacích až k současnosti. A už dlouho je nejvýznamnější polští jazzmani přenášejí na mezinárodní scénu, díky svébytnému postavení na ní. Z nedávných počinů se skvělým výsledkem si připomeňme album Komedových skladeb Litania (ECM, 1997) v podání sexteta trumpetisty Tomasze Stańka. Nahrál je s proslulými skandinávskými muzikanty, pianistou Bobo Stensonem, basistou Pallem Danielssonem, bubeníkem Jonem Christensenem a švédským tenorsaxofonistou Berntem Rosengrenem, který s Komedovým triem nahrál původní hudbu pro Polańského film Nůž ve vodě. Do dvou verzí balady Sleep Safe And Warm z Rosemary’s Baby vstoupil s kytarou také Terje Rypdal. Nebo Lullaby For Rosemary pianisty Marcina Wasilewského a jeho Simple Acoustic Tria (NotTwo Records, 2001). Stańko běžně Komedovy skladby zařazuje na svá alba vydávaná u ECM. Společně s Wasilewským coby členem Stańkovy skupiny zařadili například Kattornu na CD Lontano (ECM, 2006). Zcela aktuálně, a navíc příhodně, pak najdeme ústřední téma z Rosemary’s Baby na albu tria švédského pianisty Jana Lundgrena nazvaném European Standards (ACT Music + Vision, 2009), kde se Komedova skladba s jedním maďarským tradicionálem ocitly jako jediní zástupci hudby bývalých ,spřátelených zemí tábora míru‘. Také nejnovější kvinteto Tomasze Stańka složené s mladých skandinávských jazzmanů hraje na CD Dark Eyes (ECM, 2009) dvě méně hrané Komedovy skladby – Etudu balletowou No.3 a Dirge For Europe. A Rosemary’s Baby zaznělo i na pražském Hradě v podání mezinárodní kapely našeho kontrabasisty Františka Uhlíře a je zachyceno na záznamu Double Bass Session (Multisonic, 2008) s basistou Alim Haurandem z Německa.
01_standard_polski_3Udělejme si stručnou exkurzi po historii několika Komedových skladeb, nejčastěji slýchaných. Nejstarší z nich je Moja ballada, jejíž triová varianta byla poprvé zaznamenána Komedovým triem ve Filharmonii Narodowej už v roce 1961. Tři roky po Komedově smrti byly nahrávány jeho skladby Studiem Jazzowym Polskiego Radia za řízení Jana „Ptaszyna“ Wróblewského a z piety byla do nich vkomponována autorova původní sóla, včetně této skladby. Když se v šedesátých letech dostal do československé distribuce film Nůž ve vodě Romana Polańského z roku 1962 (Nóż w wodzie/Knife In The Water), byla to senzace jak pro filmaře, tak pro milovníky moderního jazzu po dietních letech padesátých. Tři témata napsaná Komedou pro tento film jsou nahrávána dodnes pod názvy Knife In The Water, Ballada a Ballad for Bernt. Na jejich interpretaci se tehdy podílel avantgardní švédský tenorsaxofonista Bernt Rosengren, jenž po dva roky s Komedovým triem hostoval. Skladbu Svantetic z roku 1965 Komeda věnoval svému příteli, švédskému jazzovému kritikovi a činovníkovi, a také básníkovi, Svante Forsterovi. Ten se nechal uchvátit Komedovou hudbou, když jeho skupinu slyšel v proslulém varšavském klubu Hybrydy v roce 1961, poté jej s velkým úspěchem představil ve Švédsku. V těch letech byl už Krzysztof Komeda ve světě jazzu i filmu dost známý. Ještě roku 1965 obohatil polský jazzový sešit standardů tématem Kattorna (Kotki/Kočky) zrozeným přímo v Kodani pro stejnojmenný celovečerní dánsko-švédský film režiséra a scenáristy Henninga Carlsena, obsazený Bergmanovými oblíbenými herci. Skladba byla součástí koncertního repertoáru na Jazz Jamboree ´65. Důležitou kapitolou se stala skladba Astigmatic. Poprvé byla zahraná na Jazz Jamboree v roce 1965 Komedovým kvartetem s Tomaszem Stańkem, Januszem Kozłowskim na basu a Rune Carlssonem na bicí. Téhož roku přišlo do studia obsazení, v němž kontrabasistu Kozłowského nahradil frankfurtský avantgardista Günter Lenz a skupina byla rozšířena na kvinteto o altsaxofonistu Zbigniewa Namyslowského. Astigmatic se stala titulem uznávaného alba, repertoár byl sestaven shodně s festivalovým vystoupením, kde po titulní skladbě zazněla Kattorna, následovaná kompozicí Svantetic. Dnes existují na CD oba záznamy, živý i studiový. Ve slábnoucím echu konce nadějných šedesátých let supraphonský Gramofonový klub toto LP ještě stačil zařadit do edičního plánu ročníku 1970, a o rok později skutečně vydat. Ze zmíněných Stańkových novinek Etudy baletowe poprvé zazněly na Jazz Jamboree roku 1962 a jejich kodaňská nahrávka vyšla o rok později na LP Ballet Etudes/The Music Of Krzysztof Komeda (Metronom, 1963). Skladba Dirge For Europe je zase zaznamenána na LP Meine Süsse Europaische Heimat (Electrola/Columbia, 1966).

Průběžně pokračuje Komedova spolupráce s filmaři. Vzniká hudba pro animované filmy režiséra Miroslawa Wszy stkie Klatki (Cages), 1966, Wiklinowy Kosz (Wickar Basket), Laterna Magica, 1967. Na podzim roku 1968 odjíždí do Hollywoodu psát hudbu pro Połańského horor Rosemary’s Baby podle románu spisovatele Iry Levina. Československá státní distribuce sice film s titulkem Rosemary má děťátko zakoupila, ale oficiálně do kin nešel. Jedno pokoutní promítání proběhlo v rámci filmových projekcí Jazzové sekce pro své členy v pražském kině Ponrepo v pozdních letech sedmé dekády. Ústředním hudebním tématem byla balada Sleep Safe And Warm, která je dodnes jazzmany hraná jak pod tímto názvem, tak pod jménem filmu. Ve filmu ji však nehraje autor, ale band vynikajícího trumpetisty Dona Ellise. Balada se stala hitem i ve Spojených státech, kde ji nazpívala mimo jiné představitelka titulní role Mia Farrowová v doprovodu jazzového kytaristy Charlieho Byrda.

Svou krátkou kariérou Krzysztof Komeda dějiny polského jazzu výrazně poznamenal a následující generace mu to přiznávají. Snažil se tvořit a hrát v souladu s vývojem jazzu v jeho kolébce a dokázal rychle projít vlastním vývojem od swingu k be bopu, přes cool jazz a hard bop až k hranici free jazzu. Přitom vytáhl na špičkovou scénu celou jednu generaci, jejíž představitelé uvedli polský jazz v sedmdesátých letech na evropskou scénu a pár z nich se dokázalo zabydlet i na scéně americké. Že v rozkvětu polského jazzu hrál roli i velkolepě dramaturgicky připravovaný festival Jazz Jamboree, bohatý život klubový a festivalový, významný podíl Poláků v práci International Jazz Federation a v redakci jeho tříjazyčně vydávaného dvouměsíčníku Jazz Forum, je zřejmé. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že lidé kolem jazzu, muzikanti, organizátoři, a posluchačské zázemí, to jsou spojité nádoby, jejichž hladina se musí srovnávat. Tak vzniká život jazzové menšiny, jak u nás říkáme, který je opravdu bohatý a kvalitní. Pokud propojení neexistuje, mají všichni zúčastnění problémy.

Komedova hudba je dnes velmi podrobně zmapovaná a vydaná na CD. Nejen staré tituly vydané na LP ještě v sérii Polish Jazz, ale péčí vydavatelství Power Bros také v celé řadě živých i studiových záznamů dříve nezveřejněných. Tato série představuje jedenáct CD, na dalších třech je původní Komedova filmová hudba z pěti filmů Połańského (Knife in the Water, Two Men and a Wardrobe, When Angels Fall, Rosemary’s Baby, Fearless Vampires Killers) a ze tří Carlsenových (Kattorna, Sult, People Meet And Sweet Music Fills The Heart). Komplet obsahuje také dva tematické záznamy Komedovy hudby s konkrétními inspiracemi: Memory of Bach a What’s up Mr. Basie. Na celé desítce těchto nahrávek je také videozáznam, v němž Zofi a Komeda za zvuků hudby svého muže mluví o jednotlivých skladbách, o dobové situaci polského jazzu, což si lze ve stručnosti přečíst dvojjazyčně také ve vložce.
01_standard_polski_4Nezbývá, než se zamyslet, co tento příběh říká českému jazzu. Nejde o to, že by u nás přední jazzoví muzikanti věnující se rovněž kompozici, spolupodílníci na vývoji zdejšího moderního jazzu, otcové moderního jazzu, nedokázali napsat zajímavá, něčím chytlavé témata. Určitě by se taková našla u Luďka Hulana, Karla Krautgartnera či Karla Velebného. V týmu Bromovců či Vlachovců. U Rudolfa Rokla, Rudolfa Daška, Karla Růžičky staršího. Nebo experimentální skladby třetího proudu Pavla Blatného? Copak nikoho neosloví třeba Hulanův Valčík pro Charlieho Chaplina? Ale tady se každá generace snaží, nejlépe už v čase zrání, repertoárově vymezit vůči pokolením předchozím. K bontonu se dlouhodobě dávalo najevo, že hraní standardů ,do omrzení‘ je pod úroveň. U jazzrockové generace se přidružila rebelie vzešlá z rockových idiomů. 01_standard_polski_5Nástupnická generace osmdesátých let se pokusila o odklon od jazzrockových fúzí a syntéz k návaznosti na vývoj moderního jazzu postcoltraneovské éry, ale autorsky také spoléhala především na sebe. Naštěstí nejmladší generace už začíná chápat, že jde o základní školu porozumění jazzové interpretaci, zažití jazyka této hudby, získání zkušenosti pro smysluplnou improvizaci, repertoárový základ pro jam session.
Nadgenerační pospolitost našich jazzmanů totalitních časů držela díky omezenému prostoru a politické situaci. Devadesátá léta otevřela svět nejen ke studiu jazzu, ke zkušenostem, ale také ke konfrontaci. Nejmladší pokolení rojící se na pomezí dvou tisíciletí díky tomu má pocit, že starší jim poněkud zabírají místní malý prostor, a proto se snaží propojit se světem. Jednou z příčin, proč tyto pocity má, je neochota vydavatelů vydávat reedice ze šedesátých až osmdesátých let, tudíž neznalost vlastní jazzové historie. A neznalost plodí přezírání. Přitom reedice Fonogramu začínající předválečným swingem, a zatím končící nahrávkami Krautgartnera a jeho sólistů v rozhlasovém orchestru šedesátých let, dokazují nezanedbatelné kvality dobového jazzu u nás.01_standard_polski_6 Tento problém našeho jazzu způsobil, že se jazzmani raději pokouší napsat něco á la Osobnost Hard Bopu či Individualita Fúzí Fúz, než vzít skvělou skladbu staršího domácího autora a přetavit ji po svém. Tuší někdo, že album Jazz kolem Karla Krautgartnera bylo podle žebříčku amerického Down Beatu devátou nejlepší nahrávkou roku 1965? Že skladbu Koncertino pro altsaxofon a jazzový orchestr Kamila Hály z roku 1961 nahrál rozhlasový orchestr BBC ve Vancouveru? Že Studii pro čtvrttónovou trubku Pavla Blatného z repertoáru Bromova orchestru hrál Don Ellis?
Krzysztof Komeda vystoupil u nás jen jednou, na prvním ročníku pražského mezinárodního jazzového festivalu v roce 1963.

Přidat komentář