TANGERINE DREAM: Raum

Kscope/Eastgate Music, 2022, 68:23

Tangerine Dream je koncept, který nás přesahuje, charakterizuje výjimečnost projektu jeho současný předák Thorsten Quaeschning. Po smrti Edgara Froeseho jeho spoluhráči nejprve upravili nedokončené skladby na album Quantum Gate, na nových nahrávkách už melodicky pokračují po vlastní linii, jen využívají přístup do rozsáhlé zvukové banky, kterou Edgar po sobě zanechal. Leccos už naznačil materiál loňského EP Probe 6-8, na kterém už nepracoval výrazný elektronik Ulrich Schnauss, ale nově jako člena trojice představil Paula Fricka, třetinu u nás známých akustických technařů Brandt Brauer Frick. Zatímco Quantum Gate bylo pokusem přeložit rukopis projektu do současného zvukového kabátu, obě nahrávky s Paulem Frickem jsou znovu mírným úkrokem zpět k atmosféře legendárních sedmdesátých let berlínské elektronické školy. Na druhou stranu to neznamená, že by náhle Tangerine Dream zněli jako revival sebe sama. Otvírák Continuum nebo pomalá You’re Always on Time jsou směsí sekvencerových oldschool reminiscencí se současnými, melodicky sevřenými nahrávkami chillwave projektů jako Tycho nebo Washed Out. Naproti tomu téměř dvacetiminutoví freska In 256 Zeichen, s výraznými vstupy houslí Hoshiko Yamane a rytmickými Frickovými rébusy, je vzpomínkou na nekonečné „vesmírné“ bloudění kapely. Také Along the Canal je plná těkavých arpeggií a melotronových melodických linek. Na rozdíl od masivního monolitu Quantum Gate má na novince posluchač co do činění se „starou dobrou ruční prací“. Ani na nových nahrávkách se téměř nedočkáme elektrické kytary, takže jediný člen, který si dovolil do více než hodinové nahrávky o sedmi chodech propašovat náznaky sól, byla houslistka Hoshiko Yamane. Nové album jako by se zaleklo futuristického, na druhou stranu přeci jen chladnějšího výsledku Quantum Gate a trojice se na něm snaží vybalancovat staré s novým. Dlužno podotknout, že s proměnlivým výsledkem.

Přidat komentář