THE MUH TRIO: Prague After Dark

Představovat postavení Františka Uhlíře (1950, Ústí nad Orlicí) v českém jazzu, a obecně coby podílníka na historické linii české kontrabasové jazzové školy, je v rámci recenze nadbytečné. Dlouhodobě se soustřeďuje na hraní ve vlastním triu, z čehož vznikají zkratky FUT (Fratišek Uhlíř Tým), upřesňující Trio JUH s chorvatským kytaristou Darkem Jurkovičem, Trio WUH s americkým pianistou Skipem Wilkinsonem či aktuálním The MUH Trio s Robertem Magrisem (1959, Terst). Je muzikantem s mezinárodními zkušenostmi a s českou scénou je v kontaktu od osmdesátých let. To platí i pro spolupráci s Františkem Uhlířem – společně byli členy European Orchestra. Jaromír Helešic je nejvýraznější bubeník vzešlý z české jazzrockové vlny počátku sedmdesátých let a vzhledem k jeho letošním jubileu (narozen 19. 9. 1947, Uherské Hradiště) si připomeňme ve zkratce jeho dráhu. Začínal v amatérských rockových kapelách, koncem šedesátých let se usadil v Praze a začal studovat bicí nástroje na Lidové konzervatoři. Toto období jej přivedlo k modernímu jazzu, posléze k jazzrocku: bubnoval s Impulsem, Energitem, také s Jazz Q. Jeho talent rozpoznali otcové českého moderního jazzu Luděk Hulan a Karel Velebný a oba jej přizvali do svých kapel – Jazz Sanatoria a SHQ. V roce 1974 se stal bubeníkem generačního Pražského Big Bandu. Zahrál si také v mnoha mezinárodních kapelách. Spolupráce s Uhlířem začala v devadesátých letech.

Album otvírá Magrisovo Another More Blues. Uhlířovo sólo smyčcem evokuje hru folkbluesových houslistů někde na rohu jižanského maloměsta. Magris také napsal baladickou titulní Prague After Dark. Helešic předvede své umění precizního perkusního hraní v rytmicky rozjásané Magrisově skladbě Song for an African Child. Melodií prosluněnou atmosféru má hned následující Magrisova bossa nova A Summer’s Kiss s typickým zpěvným sólem Františka Uhlíře. Také poslední Magrisova skladba Iraqi Blues je pro Helešice skvělou příležitostí představit své umění polyrytmického doprovodu. Uhlíř se rytmicky vydovádí ve vlastní „latině“ Nenazvané a smyčcem uvede zasněně romantickou From Heart to Heart. Ze standardů si trio zahrálo Third World pianisty Herbieho Nicholse (1919–1963), který syntetizoval hudbu Karibiku s evropskými harmoniemi, k nimž ho inspirovali skladatelé Erik Satie a Béla Bartók. Také další převzatá skladba Joycie Girl je od pianisty – Dona Pullena. Pochází z alba Capricorn Rising z roku 1975, a také v podání MUH je nejexpresivnějším a nejdelším kouskem alba, byť zvučné freejazzové sólové běsnění Sam Riversovy sopránky na originálu Magrisův dobře temperovaný klavír nenapodobí. Závěrečný song alba je In Love In Vain, který Jerome Kern napsal v roce 1946 pro film Centennial Summer. Byl to typický dobový cajdák, který později převzala řada jazzových zpěvaček, díky jejichž podání se stal standardem moderního jazzu. MUH jej proto hrají jako svěží melodickou skladbu zbavenou jakéhokoli sladkého sentimentu. Uhlířova tria jsou nositelem nejlepší tradice klavírních trií moderního jazzu, v nichž symbióza harmonií, rytmů a melodií hraje podstatnou úlohu. A to vše ve vrcholné interpretační úrovni.

 

JMood Records, 2017, 65:37

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *