THE NOTWIST: Vertigo Days

Morr Music, 2021, 49:19


Je to neuvěřitelné, ale od vydání debutové desky The Notwist uplynulo letos třicet let. I v našich luzích a hájích populární kapela, která definovala na přelomu tisíciletí silnou vlnu indie elektroniky, se vrací s novým albem po dlouhých sedmi letech. Pauzu mezi oběma posledními řadovkami vyplnili členové bohatou hudební činností. Z mnoha připomeneme alespoň Markusovu spolupráci s Japonci Spirit Fest, avantgardními experimenty v rámci projektu You + Your D. Metal Friend nebo nečekané aktivity v rámci dechové kapely Hochzeitskapelle.

Starší bratr Micha se v nedávné době prezentoval například v jazzovém kvartetu Acher/Enders/Oestreicher/Curtis nebo jako součást šramlu Café Unterzucker. Navíc jako kompilátoři, producenti a vydavatelé sourozenci pomáhají řadě spíše neznámým nebo exotickým projektům nejen jejich labelu Alien Transistor. Vzpomeňme například na zvláštní, krautrockem ovlivněný etnofunk debutu Fehlera Kutiho nebo kompilaci japonského submisivního DIY popu na dvojalbu Minna Miteru. Návrat The Notwist jako by probudil v kapele dlouho zasuté experimentální chutě. A to především směrem ke krautrocku a analogové elektronice. Tradiční indie elektronické kusy s rockovým základem jsou často penetrovány chaotickými zvuky, stopáž alba je pak natažena také řadou kratších instrumentálních předělů, kde se avantgardní sklony kapely projeví nejvíce.

Barevnost nahrávky ještě podtrhuje hromada hostí, od Sayi Ueno ze Spirit Fest, přes kornetistu Bena LaMara Gaye, až po argentinskou indie star Juanu Molinu. Jasně rozpoznatelný rukopis z Vertigo Days přesto nemizí. Přeci jen, jasně rozpoznatelný Markusův vokál, i způsob, kterým staví většinu svých „tradičních“ písniček, je už léta jasně stanoven. I z toho důvodu jsou dvouleté čáry okolo nashromážděného materiálu pochopitelné. Takové dubové ohlasy v Ship nebo doslova velkokapelní koda v podobě závěrečné Into Love Again dokážou náladu desky posunout nenápadně nečekaným, exotickým směrem.

 

Přidat komentář