Mládeži do osmnácti let nepřístupné! stálo na plakátech na koncert The Peaches v barcelonském klubu Sala Apolo. Zapalte scénu a olízněte krk svému sousedovi po pravé straně. Tohle je fatherfucker cowgirl electro post punk! Tohle je The Peaches. Něco takového se skrytě očekává od jejího koncertu. A ne že by to bylo tak daleko od pravdy…
Madonna undergroundu
Ale podívejme se na to odjinud. Kolik světově známých jmen v rámci subkultu ženské elektroniky byste vypočítali? Nakonec bude The Peaches možná jediná, která si svým provokativním postojem vybojovala povědomí na všech kontinentech.
Kanaďanku Merrill ,Peaches‘ Niske, žijící v současnosti v Berlíně (jak jinak), můžete zařadit po bok Chics on Speed, Le Tigre, Angie Reed, Tracy + the Plastics, ale i tyhle riot grrrls vedle ní vypadají jen jako rozdováděné školačky.
Peaches je přehnaně egocentrická (téměř každá skladba obsahuje „Peach“ v jakékoliv modulaci), přehnaně radikální („I’d rather fuck who I want / Than kill who I am told to“) a především přehnaně sexuálně dráždivá (fuck-lick-dick úplně všude). Nemá žádný koncept, ale přesto z její hudby stříká jasná flow. Stále stejně svěží, trhlá a nekompromisní jako v dobách, kdy skončila s kariérou učitelky divadla pro děti a začala točit cowgirl bicicle pornomovie anebo filmovala montrealské tunely. Před šesti lety nebyla Peaches víc než hippy dippy country jamm/performance k jejím úchylným DIY filmům. Dnes vydává třetí album Impeach My Bush (The Teaches of Peaches, 2000, Fatherfucker, 2003) a její otisk na albu i koncertech si žádá např. i Iggy Pop (cover Skull Ring), Björk, Pink a samozřejmě Chicks on Speed (je to právě Peaches, která má jako jediná právo hrát na kytaru v klipu We Don’t Play Guitars).
„Co si dát ňákou tequilu a pěkně to roztočit?“
Turné k novému albu Impeach My Bush (červenec 2006) začalo v létě Amerikou (spolu s Nine Inch Nails a Bauhaus) a pokračuje Evropou, kde jí předskokana dělá Planningtorock, nový objev labelu Chicks on Speed. Nafouknutý infomail k Planningtorock mluví o „progressive pop opeře na bázi surrealistického hiphopu“, 
ovšem v realitě se připravte na přezrálou verzi Kevin Blechdom se syrovým ječákem Janis Joplin, která se všemožnými zábavnými prvky (zakusování do holenní kosti třeba) pokouší udělat ze své vyšumělé performance perverzní extravaganci. Ostošest se snaží vtáhnout publikum dovnitř, ale výsledkem je pouze trochu smutná maškaráda, při které máte stejně nemístný pocit, jako když koukáte příliš zblízka klaunovi do tváře.
O to víc vynikne intuitivní a úderná show The Peaches. Jednou větou sadistická elektropunková masážní sprcha erotogenních zón. Trojčlenný hvězdný doprovod jí tvoří JD Samson z Le Tigre (keyboard, sequencer), bubenice Samantha Maloney (ex-Hole, Courtney Love band, Motley Crue) a ex- Courtney Love kytaristka Radio Sloan, kteří jsou sehraní po všech stránkách – choreograficky, hudebně i myšlenkově. A konečně Peaches, zaoblená kyber domina, bohyně lovu ve stříbrném latexu, která kdysi mohla být něčí Barbarellou, ale dnes spíš 
travestitou s vyměklými rysy a chováním černé děvky z Ravalu. Projíždí všemi staršími hity (Kick It, Fuck The Pain Away, Set If Off) až k novému albu (Downtown, Slippery Dick, Two Guys (For Every Girl) ), roztahuje nohy, dupe na záda spoluhráčům vysokými podpatky svých masivních střevíců zatímco technici proplouvají pódiem mávajíce třímetrovým gumových penisem. Po pár skladbách by klidně mohla místo rapování chrlit vodu, ale stejně neuhasí požár, který během té chvíle dokázala rozpoutat. A k tomu ještě přidá pár ryze punkovo-rockových vypalovaček (cover Iggyho Popa) a AC/DC riffů. To už je jen ve flitrovém spodním prádle a publikum je tak rozehřáté, že jí kluk z první řady řve do mikrofonu „Jak chutná tvoje broskvička?!“ A Peaches se ani na chvilku nenechá zaskočit a okamžitě odpovídá songem Shake Yer Dix, což názorně předvádí s celou kapelou.
Na koncertě The Peaches občas nevíte, jestli se jedná o striptýz, onegirl rock’n’roll band nebo hromadnou psychoterapii, při které se dav vykřičí ze svých frustrací. Ale Peaches není naštvaná nazi-feministka, pouze vidí svět skrz sexuální role, jejichž determinace se v rámci sociálního systému promítá do moci, politiky a do fungování světa obecně. Tohle je její úhel. A ne že by to bylo tak daleko od pravdy…
Foto archiv