TINY VIPERS: Tormentor

Z ticha povstalo a do ticha se vrací. Tak bychom mohli jednou větou charakterizovat nové album americké písničkářky Jesy Fortino, která už téměř dvě dekády tvoří pod jménem Tiny Vipers hudbu, jež se pohybuje na hraně folku, spirituální introspekce a hlubokého existenciálního neklidu. Tormentor nepůsobí jako návrat po letech mlčení, ale spíš jako návrat ke kořenům, zbavený všeho nadbytečného a očištěný zkušeností ztrát, bojů o vlastní hlas i znovu nabyté autonomie. Deska vznikala v dlouhém časovém oblouku a původní verze byla po letech zcela opuštěna. Fortino se k materiálu vrátila až ve chvíli, kdy znovu získala práva ke své tvorbě, a tím i plnou kontrolu nad tím, jak její hudba zní a existuje. Tento proces není na albu slyšitelný v podobě gest nebo manifestů. Promítá se spíš do způsobu, jak Tormentor pracuje s tichem, křehkostí a radikální otevřeností. Každý tón tu má svou váhu a každé mlčení svůj smysl. Písně jako Tormentor nebo Rainfalls stojí na téměř nehybné kytaře, hlasu pohybujícím se na pomezí vyprávění a zpěvu a textech, které působí jako vnitřní monology bez snahy o uzavření. Fortino se v nich pohybuje mezi rolí účastnice i pozorovatelky. Jednou mluví o rozpadu a zranitelnosti, jindy o nutnosti ztráty jako předpokladu proměny. V American Prayer se konkrétní autobiografické obrazy prolínají s archetypem útěku a hledání svobody, zatímco Mary Pilgrim Inn připomíná krátkou povídku plnou absurdního i tísnivého napětí. Tormentor není deskou, která by se vnucovala nebo nabízela oporu. Je to spíš tichý společník pro chvíle, kdy se staré jistoty rozpadají a nové ještě nemají jméno. Pokračuje v linii americké písničkářské tradice, ale zároveň se jí tiše vzpírá svou minimalitou, nejednoznačností i odvahou nechat věci otevřené. Tiny Vipers v letošním roce nevydává jen další album, ale záznam vnitřního stavu, který působí až bolestně pravdivě.