TOMMY CAGGIANI THERION PROJECT: Magic Seeds

Italský perkusista a terapeut, hledající pohodu v etnických kořenech hudby a ve zvukovém léčitelství, Tommy Caggiani, bytující ve Španělsku, má na svém kontě účast asi na třiceti albech. V roce 2014 se však rozhodl pro jinak konturovanou dráhu, když založil projekt Therion, což mělo metaforicky signalizovat transformování do magických poloh. Za členy tohoto (španělského) projektu si zvolil Maxe Canaldu s elektrickou kytarou, Germana Ruize-Alejose s elektrickým kontrabasem, Diega Belzuneguiho u klavíru a Guillema Ferrera s altsaxem a flétnou. A jejich směřování potvrdil jak název prvního alba The Energy of Transformation (Errabal Jazz), tak současné pojmenování CD Magic Seeds, vydaného slovenskou Hevhetií. Tedy energicky transformovaná magie? Kdyby bylo všechno tak nabíledni! Pět Caggianiho takřka-desetiminutovek má sice určité rysy hudebního šamanství, převládá však spíše poloneklidný poklid, využívající ustálených postupů. Jak probíhá rozeznívavé obeznamování s tématy, je zřejmé, že největším kladem desky je sám Caggiani s bubny, perkusemi, balafonem a gongy (viz například závěr první skladby a většina skladby závěrečné včetně gongování), tedy Caggiani hudebník, ne tolik už Caggiani-skladatel, ulpívající většinou na evokaci nálady pokojnější. I přitom má ovšem autoritu u svých kolegů, takže ti se z nabízené polohy nevymknou, jsou spokojeně mírumilovní a zrozvláčněně rozobjímaní, nicméně ve zcela pravidelné a předvídatelné souhře a  se špetkou nutného zahrávání, jež překonává i jakési konejšivé nostalgizování témat. Solidní klavír tu ovšem paríruje bystrorukému perkusistovi, kytara s basou dodají více odhadování i odhalování, flétna nebo altka projasní atmosféru. Zejména v Aralar Sundance všichni ukazují a dokazují, co dovedou, dokonce se přibližují k osobitosti a vzušivosti. Nezastírám, že i v ostatních skladbách najdeme momenty, které nám přiblíží worldové rozpětí mezi karibskými rytmy a orientálními vrypy na jazzovém pozadí, ale stejně mám za to, že album si nejvíc vychutnají posluchači, kteří nehlasují pro neobvyklost, ale spíše pro hudbu, která „je má chytnout u srdce“. Pro celkové hodnocení použiju však ocenění, které jsem v minulém století slýchal od svých dvou babiček a pratety Josefíny: „Milá paničko, tohle je kafíčko – a žádnej lógr!

Hevhetia, 2017, 46:51

 

Přidat komentář