Před několika dny jste se vrátili z Ameriky. Jak dlouho jste tam byli?
Odlétali jsme 7. listopadu do Frankfurtu a odtud přímo do New Yorku. Bylo to jako sen. Ubytováni jsme byli na Broadway v pětihvězdičkovém hotelu a dívali jsme se na Time square. To je výstavná část Manhattanu. První koncert jsme měli devátého v sobotu, a sice v Shutting galerii. Na tento koncert nás americká strana, která všechno sponzorovala, zavezla černým kadilakem z dob Elvise Presleyho, kde byly sedačky proti sobě, a řidič nám otevíral dveře a vyndával nástroje z kufru. Tento koncert byl velice prestižní, byli tam pozváni zástupci gramofonových firem, důležití lidé od muziky a samé potřásání rukou. Dámy ve velmi odvážných róbách a pánové třeba i s motýlkem. Měli jsme rozsáhlou propagaci. Byli jsme představeni jako jedna ze špičkových československých rockpopových skupin. Oni s námi rok a půl spolupracovali, navštívili pět našich koncertů v Praze. Měli 25 našich kazet natočených v Hrnčířích a od července 200 CD. Ty byly vyrobeny tak trochu na jejich objednávku, proto jsou v angličtině.
Na objednávku? Nahrávání tedy zaplatili?
Oni sponzorovali celou cestu, všechny koncerty i všechno to luxusní zacházení s námi. Nahrávku podpořili, ale ne plnou částkou. Od začátku naší vzájemné spolupráce chtěli iniciovat zájem také v nás. Snad aby se přesvědčili, že dokážeme všechno dotáhnout do konce. Ne, že strýček z Ameriky dodá peníze a nehodný synovec vše propije. Předpokládám, že se další spolupráce bude vyvíjet v podobném smyslu. Všichni manažeři a sponzoři byli velmi hákliví a pečlivě hlídali, kdyby se na nás někdo lepil. Veškeré kontakty, veškeré cesty od nás vedou přes ně a zrovna tak od zájemců k nám.
Jaké byly ohlasy na CD a na vaše koncerty?
Byli jsme pozváni do studia v Long Beau far, kde nahrávali Rolling Stones. S CD byli velmi spokojeni, ptali se nás, kde a za kolik jsme jej natáčeli, na jakém aparátu. První reakce na koncert byly také velice příznivé. Dostali jsme nekompromisně jednoznačnou nálepku, že jsme jako U2.
Kolik koncertů jste odehráli?
Tři. Dva v New Yorku a jeden ve Wusteru. Ze strany producentů to bylo naplánováno velmi chytře. Ten první v Shutting galerii byl velmi důležitý, především společensky. Druhý v klubu CBGB, to je hudebně prestižní klub. Třetí byl v klubu ve Wusteru. Klasický klub s větrákem nad pódiem, jak to známe z živých videoklipů, s mlácením půllitrů o pódium. Lidé tancovali, strkali do sebe, zkrátka se přišli bavit. Vytvořili skvělou atmosféru. Té nesmírně pomohla i naše předkapela. Ta v průběhu svého vystoupení hlásí za dvacet… za patnáct minut přijde Toyen…my hrajeme poslední věc a Toyen coming. Takže, když jsme nastoupili, byla atmosféra připravena.
Takže ta „vopruzovací“ nálada mezi kapelami neexistuje?
Nejenže nám zapůjčili veškeré vybavení, ale předkapela opravdu podpoří „hvězdu“ večera. Nejenže jsem se nemusel dohadovat, kdo bude hrát první, a jestli bude zvukař ochoten dát na bicí mikrofony a jestli má vůbec dobrou náladu. Spolupráce byla fantasticky jednoduchá. My jsme jen přijeli, naladili si nástroje a hráli.
Co se v klubech hraje?
V Shutting galerii a CBGB jsme měli předkapelu Hill People. To je typicky americká skupina se zpěvačkou, která má výborný hlas a taky třásně na rukávech kožené bundy. Muzika je postavena na kytarách – akustické a elektrické, je v tom kus Simona a blues a kus amerických kovbojů. V našich poměrech by byli neobvyklí, ale tam je to cosi jako střední proud. Ve Wusteru jsme měli také místní skupinu Creatures of Hebit. To je něco mezi začínající Patty Smith a tvrdou americkou kytarovou školou. Viděli jsme i další skupiny a kluby. Americká strana byla tak korektní, že nás vždy den před koncertem vzala do klubu, abychom viděli, co se tam děje a abychom si zvykli na prostředí. Byli jsme v metalovém klubu i v novovlnném. Vesměs malé kluby. Úroveň kapel odpovídá těm našim.
Existuje rozdíl v organizaci?
Zázemí, propagace, informace, konkrétní příprava vystoupení je pro nás neuvěřitelná. Po prvním koncertě následovala tisková konference a první článek vyšel ještě v průběhu našich koncertů. Myslím, že tak jako před několika lety hledaly gramofonové společnosti nové zdroje v irské muzice, sondují teď střední Evropu.
Byl tedy o vás zájem?
Při posledním koncertu jsem byl úplně dojatý, když po sedmém přídavku objímal našeho kytaristu nějakej černoch a plácal ho po zádech a ode mě chtěl jakýsi chlapík koupit zpocené tričko. Kolik jsme podepsali plakátů a prodali CD, to nemá cenu ani povídat. Tři čtvrtiny kapely tvoří bývalí hráči Letadla. To byla velmi kultovní kapela a měla skvělé koncerty, ale Amerika překonala i to Letadlo.
Rýsuje se další spolupráce?
Byl připraven živý záznam z CBGB, který máme s podporou americké strany vydat. Pro ně je to další propagační materiál. Neustále zdůrazňovali, že CBGB je velmi prestižní klub a americké kapely se pokoušejí získat termín na hraní třeba i třičtvrtě roku.
Předpokládám, že jste zpívali anglicky?
Jasně. Náš repertoár můžeme prezentovat jak v angličtině, tak češtině. Anglické texty nám dělá Jirka Štefl. Umět cizí řeči je nesmírně důležité. Myslím, že kdyby nebylo mé angličtiny, kdybych se s nimi nemohl domluvit (našli si nás po koncertě v Rock Café), nebylo by nic.
Máte vůči sobě nějaké závazky?
O spolupráci projevují velký zájem, chtějí, abychom zůstali nezávislí. Žádné smlouvy jsme nepodepisovali, vše je gentlemanská dohoda. Všechny cesty do Ameriky a naopak půjdou přes ně.
Je pátek 22. listopadu. Vrátili jste se v neděli. Kolik jsi už udělal rozhovorů?
Mám domluven exkluzívní pro Melodii, byli jsme v rádiu Hello World. Budeme v Rock and Popu, máme hotový Mladý svět, byli jsme u Ivana Cafourka v Popservisu, následuje rádio Golem, Rádio 1, Evropa 2. Zájem je ze všech stran.
Není to zvláštní? Předtím ticho po pěšině a nyní si redaktoři podávají dveře?
Ono se teď zas tolik neděje a to dřívější ticho není taky docela pravda. Hrajeme od roku 1989, za tu dobu jsme se dostali do povědomí kritiků a odehráli spoustu koncertů. A doposud jsme s naší muzikou neobchodovali. My obchodníci asi nikdy nebudeme. Všechny koncerty, články. Triangl apod. vznikly tak, že pořadatel zavolal nám a nabídl. Já to nějak neumím, vnucovat se. A tak vydáváme a asi nadále budeme vydávat pod svou značkou.
Zažili jste pocit hvězd. Jak se vám bude hrát nyní?
Jsem Čech, narodil jsem se v Praze a na nošení beden a na to všechno kolem jsem si zvykl. To nebude žádný problém.
Máš ještě něco zajímavého?
To ano. V Americe lidi nekouří, nepijou a skoro nejedí maso.
Foto: Ondřej Kubíček