TRANSTILLA: Transtilla I

Oba muzikanti už mají leccos za sebou. Romke Kleefstra neoklasické muzicírování s The Alvaret Ensemble nebo hudební dramatizaci poezie se sdružením PiiptsjillingAnne Chris Bakker zase bohatou slowcoreovou minulost, kterou přetavil v současné hledání plné kytarových experimentů. Oba muzikanti se navíc znají z tria, které doplňuje Romkeho bratr Jan. Takto jako Kleefstra|Bakker|Kleefstra už natočili osm alb. Letošní rok přináší novou konstelaci, dvojici Transtilla tvořenou právě Romkem a Anne Chrisem. Oba přiznávají, že v poslední době mají na koncertech sklony k noiseovým experimentům, a právě těmto spádům je věnováno první album holandského dua. Pět skladeb projektu nás pokaždé zavede do jiných zákoutí. Úvodní Skaftafellsfjara je ódou na velebné kytarové stěny. Nehybné monolity, které penetrují další drobné kytarové škrábance a křivolaké linky.

 

Masivní atmosféru vystřídá výrazně kratší položka Lavender and Mulberry, 1959 odkazující ke stejnojmenné malbě Marka Rothka. Držené kytarové stěny jsou vystřídány obskurními smyčkami, hrátkami s efekty případně pozpátku vedenými zvukovými stopami. Následná Poasen je příběhem o mnoha kapitolách. Během čtvrthodiny se přesuneme od poměrně čitelných kytarových riffů k hlukovému čarování, které má spíše vyznění filmového retro strašení. To se nakonec přemění v kytarově hlukovou kodu. Čtvrtá Skura nejprve střádá atmosféru hrou smyčcových nástrojů. Ta se přelije znovu do hlukového statična doplněného tentokrát o atmosférickou elektroniku. Letargii vystřídá šponování atmosféry sadou podobně temperovaných šumů a svistů. Závěrečná Rudzki má jasně neoklasický ráz. Táhlé tóny violoncella pomalu košatí stavbu statické kompozice, aby nakonec před závěrečnou katarzí pomalu vyšuměly do ztracena. Hlukový ambient má tisíce podob. Transtilla se v určitých pasážích přiblížila zvukové estetice Stars Of The Lid nebo Windy & Carl. Na rozdíl od Američanů stáje Kranky, kterým přeci jen jde o určitou melodickou stavbu, Holanďané si vystačí s texturovými hrátkami. Těmi dokážou, při vhodně zvolených vstupních ingrediencích a variacích aranžérských postupů, hravě udržet pozornost po celou délku stopáže debutu.

 

Opa Loka Records, 2019, 51:48

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *