Trio Kimmig-Studer-Zimmerlin and John Butcher: Raw

Už od alba Erzählend Nah (Unit 2012) se švýcarské trio houslisty Haralda Kimmiga, kontrabasisty Daniela Studera a violoncellisty Alfreda Zimmerlina rozhodlo, že bude poměřovat své síly s hostujícími hudebníky, se kterými může vytvářet nečekaná spojení. A tak excelovali například s Philem Mintonem, Gerrym Hemingwayem, Elliottem Sharpem nebo Paulem Lovensem a z této spolupráce by mohl vzejít nespočet kompaktů. 22. ledna 2015 koncertovali v curišském Walcheturmu s jedním z nejnaléhavějších současných saxofonistů (tenor a sopránka) Johnem Butcherem a o tři dny později už nahráli v této konstelaci další vystoupení, tentokrát v mnichovských Offene Ohren; a tento záznam najdete na CD RAW. K čemuž mohu dodat, že byste měli mít skutečně otevřené uši, abyste si vychutnali čtvero improvizací s dlouhými názvy (například hned tu první, více než sedmnáctiminutovou, pojmenovali A Short Night With A Light Beam Of The Moon). Nečekejte překypné radovánky, čtveřice naopak zvolila atmosféru nápovědí, zatajovaného ztajemňování, tlumenou paletu vynořování, polozamknutostní jemnocitnosti, potichlostního poodhalování s propulzovanou vroucností. Jakoby zpovzdálí a s průběžnou rozvahou vstupují do každého počinu, takřka nepoznáš, kdo s čím vstupuje, protože nikdo netlačí na pilu, vzájemná vazebnost se proměňuje, jednotlivé nástroje se zaplétají, prodlévají, vrkají i vytěkávají s polomlčenlivostním odezvováním, vyviklávají se do bezbřehého rozpínání a okamžitě následného zapínání, vše je tu míseno i mýceno s vnitřním nábojem nehalasivé třeskutosti, harašivosti, drnčivosti, rozplývavosti. Občas stěží zaslechnutelné vytěsňování nám může připadat jako vyhmatávání, víc: vydlabávání zvukových rešerší, jejich vystřebávání, výliskování, zašlojířované vytěkávání, rozškeřované do úlitebného švadronění. Vyvrzávání se střídá s vyklepáváním, nespěšnostní poodhalování, nikdy nedolíčené vyličování s pozotvíráváním desítek veřejí, za každou z nichž nás čeká jiné souzvučení, tu načrtávané, tu vrzukavě výběžné s křehkou vehemencí. Jeden na druhého reaguje s bezmeznou střihovostí, vše se pro(h)řezává s niterným útlumem, se zahloubávaným a rozpitvávaným miniaturněním, až milimetrováním, vypulírovaným s rozbřeskovanou naznačivostí. Tuto zcela samozřejmou, takřka samohybnou atmosféru oparu, nápovědi, propauzírovávanou a zrůzňovanou, jejíž pasáže před námi pokaždé znovu vyvstávají jako Fénix z popele, můžeme v mnoha variantách sledovat až po závěr, který ztracenkově uplyne kamsi do nirvány. Je to sakramentsky precizní album!

Leo Records, 2016, 45:46

Přidat komentář