Trio Lost Frequency: Found Frequency

triotrio_lostGiancarlo Nicolai, italsko-švýcarský pokušitel všeho možného včetně podomácku vyrobených nástrojů a nalezených objektů, Mina Fred, ze Švédska, s violou, sestrojenou Hiroshim Iizukou v roce 2004, a s letmými hlasovými přiznávkami plus Švýcar Benjamin Brodbeck s bicí soupravou a rozličnými perkusemi se potkali v říjnu 2012 na hudební akademii v Baselu. Shledali, že mají k sobě blízko, ačkoliv pocházejí ze značně odlišných hudebních zázemí. Když přemítali, co je k sobě nejvíce přitahuje, zjistili, že mají obdobnou zálibu v kurióznosti. A tak vzniklo Trio Lost Frequency, které si už ozkusilo vystoupit při různých projektech, nejpádnější výslednicí jejich instantního komponování je však nyní Found Frequency. Tady se akusticky, bez amplifikování, údajně komorně, rozimprovizovávají v pěti rozehrávkách, jejichž minutáž se rozevírá od necelých čtyř minut až po téměř třiadvacet. Dobrá, obdobně charakterizovaných kolektivků můžeme najít nespočet, v čem je však právě jejich specifičnost a neopakovatelnost? Připadá mi, že se do každé komprovizace téměř nepostřehnutelně vemlouvají ze tmy a prázdna a do tmy a prázdna zanikají. Jejich balancování mezi potichlým (o)čarováním, slídivostním (pr)oťukáváním, potácivým prohřmíváním a zběsilostním (z)vichřením občas působí jako jemně nahloučená přesýpačnost, jindy jako unikátní unikání před trochařením, ještě jindy jako potřeskávané potahování zvukových tkaniček, kdy nejde o znění, nýbrž o znívání. Zbrnkavá viola, někdy zvláčněle hebká, někdy připomínající volajícího na poušti, a rozparáďující perkuse, v některých momentech hromovládně hlučící, vedou základní dialog na přeskáčku, bývají váhavostní, narážlivé i srážlivé, neustále se oťukávající. Ten třetí do party jim k tomu všemu napomáhá házením zvukových návnad, vdíráním krkolomnůstek a nalezenostním proškviřováním, takže celek zní jako ligotající pitoresknění, mrsknutostní harašivost či vrtošivé a dohledávačské přebírání. A to se zmiňuji pouze o těch nejzákladnějších dojmech ze souhry, ve které najdeme další a další rysy, mystizující konejšivost, rozvažujícné pošvitořování nebo blouznivé vrzukání. Jde o neustálé (vy) nalézání společného konsenzu. Až do chvějivého doparádnění, kterým končí závěrečná Out of Sight. Každopádně jde o trio, které si hned tak s někým nespletete.

Leo Records, 2015, 54:17

Přidat komentář