TROPIC OF COLDNESS: Framed Waves

Monotematičnost labelu, jako jsou italské Glacial Movements (zobrazení oblasti ledu a sněhu), v sobě vždycky skrývá čertovo kopýtko, že se k protagonistům edice může přifařit někdo, kdo míní poodhalit krajinnou záběrovost, aniž se bude snažit upřesněněji evokovat její specifičnost. Netvrdím, že tomu tak přesně je v případě CD Framed Waves, kterou z pěti záhledů sesadilo bruselské duo Tropic of Coldness, kytarista, samplista a syntezátorista David, známý především z projektu Drawing Virtual Gardens, a Giovanni s obdobným nástrojovým vybavením (včetně vokalizování), člen italské formace Fuji Apple Worship.

 

Jejich vynořivé vyhauzírovávání, založené na podrónujícím ambientňování, prostřídává vykutlávání s hromobitností, fatální fádnost s pokřapenými poskřenutími a navehiklovanou odpočítavost, sunoucí se s až morbidní pomalostí. Jejich projednodušovaná jednoznačnost, zanehybňovaná, ba téměř zavekovávaná, prostě odplývá, ať k ní dobaví cello nebo ptáčnění, provláčněně spěje k jakémusi bezčasí, nenutkavě mimovolnému, zámorně úmornému.  Vše je tu bezzábranově posouvavé, roztrušovaně vyvolňované, nezákeřně žíravinové, pozamykovaně prokoncentrované. Meditativnost, protemnělost, určitá imaginativnost, evokativnost, precíznost – to vše patří k pozitivům Framed Waves, nicméně okamžitě tuhnoucí naboptnávání je matoucně matnoucí, popojíždějící v očekávaných vlnách a prosakující do vágní bezobrazivosti.  Ten průběh je sice v podrobnostech porušitelňovaný, ale v podstatě nenarušitelný.

 

Ano, duo Tropic of Coldness má nepochybné klady, s nimiž vyvolňuje svá témata (ať jsou pojmenována The pride of our sails nebo They rested, than blossomed, na tom příliš nesejde), nemohu se pouze zbavit dojmu, že kompozice, které (se zájmem) poslouchám, mohou být svázány s jakýmikoli jinými námětovými okruhy. Každopádně už jsem na Glacial Movements zaznamenal mnohem bezprostřednější alba s jednoznačnější identifikovatelností proklamované atmosféry.

 

Glacial Movements, 2018, 42:21

 

 

Přidat komentář