TROUM: EmphasYs

Když se v roce 1997 z trosek vlivné, industriálně ambientní trojice Maeror Tri vynořila dvojice Troum, bylo zřejmé, že Stefan Knappe a Martin Gitschel nehodlají pouze prodlužovat život staršího jména. Starohornoněmecký výraz pro sen ostatně dobře vystihuje jejich program: nehledat písňovou formu, ale stav, do něhož je možné posluchače pomalu vtáhnout. Během tří dekád si brémský projekt vybudoval vlastní podobu hlubinné hudby, ve které se kytary, akordeon, hlas, kovové objekty nebo terénní nahrávky ztrácejí v mnohonásobném efektování a mění se v neustále proměnlivý dark ambientní, hlukově avantgardní tok hudby, ne nepodobný pomalu se řinoucí horké lávě po svahu sopky. Novinka EmphasYs přitom nevznikla jako další rutinní výprava do již řádně obsazeného území. Její kořeny sahají více než deset let zpátky k pracovnímu názvu Schwerpunkt, česky těžiště nebo ohnisko. Každá ze sedmi skladeb měla být vystavěna kolem jednoho hlavního nástroje: elektrické kytary, violoncella, akordeonu, didgeridoo, akustické kytary, citery a saxofonu. Jenže u Troum žádný nástroj dlouho nezůstává tím, čím se zdál být na začátku. Místo sólových výstupů vznikly zvukové organismy, v nichž původní zdroj ihned mutuje do nezvyklé barvy, tlaku a dozvuku. Sepia se otevírá jako nehybná hladina, pod níž se sotva znatelně hýbe proud. Silver-Grey nechává violoncello dýchat v drsnějším, zemitějším rejstříku, zatímco dlouhá Schwarzgrün s didgeridoo patří k nejpůsobivějším momentům desky. Spíš než exotický nástroj z něj dělá temný motor pomalé vnitřní rotace. Oxblood Red ukazuje, že i saxofon lze zbavit jazzové nálepky a proměnit ho v matnou rudou mlhu. EmphasYs není experimentem, který lépe vypadá na papíře, než zní v reálu. Omezení, které by mohlo vést k akademické studii, zde naopak otevírá prostor k pomalému pohybu a proměnám. Nerozpadá se do sedmi samostatných studií, ale drží díky jasnému rukopisu dvojice pohromadě. Dvojice znovu připomíná, že drone ambient nemusí být kulisou, ale nástrojem pozorného naslouchání vlastnímu neklidu.