Švédští průkopníci temné elektroniky se dají svým unikátním zvukem přirovnat k podobně tvrdohlavým The Legendary Pink Dots. Novináři jim během dekád věnovali mnoho zajímavých nálepek. Například ‚marihuanoví Ultravox – podobně melancholičtí, ale bez přeslazeného patosu‘ nebo ‚podobně smutní jako Gary Numan, ovšem s hřejivým, organickým nádechem‘. Blízkost jejich tvorby k Tangerine Dream nebo Human League je také známá. Během své pozoruhodné kariéry Twice a Man nejenže vydali jednadvacet plnohodnotných alb a odehráli nespočet koncertů, ale trojice vytvořila také doprovodnou hudbu k sedmi divadelním představením pro The Royal Dramatic Theatre ve Stockholmu, soundtracky pro řadu filmů, výstavy, taneční vystoupení a počítačové hry. Zelenou nití kariéry v Göteborgu působící kapely je neutuchající zájem o přírodu a problematiku životního prostředí. Ten se dnešní optikou jeví jako prorocký. Trojdiskový výběr vynechává sedmičku čistě instrumentálních alb a soustředí se čistě na písňovou stránku diskografie souboru. Nabízí tak postupnou proměnu Twice A Man z industriálně zabarveného synthpopu s častým užitím přírodních samplů, ke kterému se například známější Cabaret Voltaire dopracovali až o pár let později, přes elegantní atmosférický elekropop, náladou nepodobný zasněným náladám Japan až k současné podobě jakýchsi temnějších souputníků Yello – s vypulírovanou studiovou podobou kompozic, která s oblibou do primárně temnějšího elektropopu s chutí přimíchává různé exotické ingredience. V podobném duchu zní i dvě zbrusu nové kompozice Lotus a Dahlia, které soupisku celkem čtyřiatřiceti skladeb výběru uzavírá. Skandinávie má barevnou synthopovou historii, a tím nemyslím pouze díky hvězdám jako A-ha nebo Bel Canto. Právě formace na pomezí popu a alternativy, jako Twice A Man, Fra Lippo Lippi nebo Famlende Forsøk, vytvořila tak silné elektronické podhoubí, že dnes z tohoto koutu Evropy vystřelují do světa takové hvězdy jako The Knife, Röyksopp, Robyn nebo Sally Shapiro.