Skoro dekádu trvalo, než Neysa Mae Barnett a Emile Larroche, které se potkaly v roce 2013 v Ivry-sur-Seine, dotáhly práce na autorském materiálu k vydání debutové desky. A čekání evidentně stálo za to. Vždyť dva roky starý debut Touch The Lock, který mladé Francouzky natočily na jedné lodi zakotvené v Oxfordu na břehu Temže, vychválil slovutný portál Pitchfork v recenzi jako dechberoucí „prizmatický synth pop“. UTO v nastoupené dráze pokračují i na letošním následovníku. Co to konkrétně znamená? Neysa Mae Barnett, která je hudebním tahounem dvojice, má evidentně naposlouchány hodiny britské taneční hudby – od progresivních spádů Leftfield přes indielektronickou hvězdu Four Tet až po taneční hrátky s hudebními odkazy minulých dekád à la Matthew Herbert. Pop je ve středu zájmu UTO, každá skladba ale míří jiným směrem. Energický, pozitivně ubíhající otvírák Art & Life může připomenout Moloko, mnohem špinavější následovník Plumbing přehlednou melodii nabourává kouzlením v duchu Aphex Twina, zatímco třetí položka 2MOONS může zastřenými vokály připomenout shoegaze kapely, ale i dodnes fungující Garbage. Asi nejvíce devadesátkově načichlou položkou je Napkin se zcela signifikantní rytmickou smyčkou, doplněnou i pro tehdejší kapely typickými vokálními výkřiky. UTO ale nejsou popoví revivalisté. Unshape je dramatická položka nasáknutá současnou analogovou elektronikou a dětským sborem, Midway pak může svou estetikou připomenout například Flume. Na albu When All You Want To Do Is Be The Fire Part Of Fire je nejlepší, že se v něm, jako na každém správném popovém albu stále něco děje. Laťka předvídavosti je snížena na nejnižší možnou míru, a tak po půlhodině, kterou recenzovaná kolekce má, nemá posluchač problém pustit si desku znovu. Připomíná mi dnes již předposlední album domácích Tolstoys, které bylo také napěchováno mladistvou energií, silnými nápady, které byly oproštěny od jakýchkoliv kudrlinek, sól nebo natahovaných dojezdů.