Vedlejší produkty slavných robotů

I když Kraftwerk má hudební veřejnost spojené především se zakladateli Ralfem Hütterem a Florianem Schneiderem, během let touto kapelou prošlo dalších téměř dvacet muzikantů. Řada z nich vydala mimo düsseldorfskou legendu velmi zajímavou muziku.

 

 

 

 

 

 

Členové prvních let

Především první roky kapely jasně charakterizovaly úzké sepětí základní dvojice s krautrockovou vlnou německé scény. A to nemluvím pouze o Klausi Dingerovi, vůdčí postavě NEU!, kteří krautrockovou motoriku míchali s proto- a postpunkovými vlivy, ale i o dalších bývalých členech Kraftwerk. Dinger podporoval Hüttera se Schneiderem jako bubeník a perkusionista v prvních dvou letech fungování (1970–71). Ve stejnou dobu byl členem tehdy minimálně elektronické kapely Houschäng Néjadepour, který po odchodu z Kraftwerk založil zajímavou fusion partu Eiliff. Po jejím rozpadu podpořil svou hrou na bicí na několik let další krautrockovou legendu Guru Guru. Snad ještě zajímavější postavou Kraftwerk byl Michael Rother. Ten po hraní s Florianem Schneiderem a Klausem Dingerem (Ralf Hütter v tu dobu v Kraftwerk nějakou dobu nefiguroval) dal dohromady právě s Dingerem kostru nejslavnější sestavy NEU!. Vedle toho začal hrát s Hans-Joachimem Roedeliusem a Dieterem Moebiusem z Cluster mnohem klidnější muziku jako Harmonia. S touto trojicí spolupracoval Brian Eno a jako významnou ji opakovaně označil David Bowie. Michael vedle kapelního hraní působil i jako sólista, kdy především na přelomu 70. a 80. let natočil ceněná krautrocková alba, na kterých spolupracovali například Jaki Liebezeit z Can nebo producent Conny Plank. V novém tisíciletí zahrál jako vzácný host na koncertech Red Hot Chili Peppers, v roce 2010 odjel krátkou šňůru koncertů s bubeníkem Sonic Youth Stevem Shelleym. Poslední zajímavou postavou z prvních let fungování Kraftwerk, kterou si dnes připomeneme, je bezesporu Klaus Röder, který v době vydání přelomového alba Autobahn doplnil elektronickou trojici (Hütter, Schneider, Flür) o zvuk houslí. Tento experimentátor a lektor byl ve stejné době členem freejazzových Synthesis, od roku 1975 pak otevřel své nahrávací studio, které vede dodnes. V něm pak natočil řadu sólových avantgardních desek plných páskových manipulací a studiových kouzel.

 

Spolupracovníci ze zlaté éry

Je načase se podívat na bývalé členy, kteří byli součástí slavných let Kraftwerk. Začneme s Wolfgangem Flürem, bubeníkem z Düsseldorfu, který nejdříve, než nastoupil na čtrnáct let k elektronické legendě, spolu s Michaelem Rotherem hrál v kapele The Spirits Of Sound. Poté opustil akustickou soupravu a začal experimentovat s elektrifikací perkusivního hraní. Toho Kraftwerk využili, především v prvních letech spolupráce, beze zbytku. Rozchod Wolfganga s kapelou v době vydání desky Electric Café v roce 1986, neproběhl úplně v nejlepším ovzduší (viz problematické pasáže Wolfgangova životopisu Ich war ein Roboter, které Hütter se Schneiderem soudně napadli). Možná z toho důvodu se Flür začal projevovat na hudební scéně až po dekádě ticha. V roce 1997 založil kapelu Yamo, se kterou vydal album Time Pie, ale poměrně ostře sledovaný start nové formace vyšuměl rychle do ztracena. Wolfgang se poté soustředil na zajímavé krátkodobé spolupráce. Například s Mouse On Mars nebo Pyrolatorem, členem Pizzicato Five. V novém tisíciletí jsme Flüra mohli najít v tanečních klubech jako DJe Musik Soldata hrajícího převážně tech house nebo electro sety. V roce 2015 konečně došlo k vydání prvního sólového alba autora. S albem Eloquence, které může v určitých chvílích připomenout tvorbu slavného chlebodárce, se představil v loňském roce na slovenském Synth festivalu.

 

Mnohem výraznější sólovou kariéru než Flür nastartoval v roce 1991, kdy pro nečinnost vůdčích členů opustil řady Kraftwerk, druhý dlouholetý spolupracovník Karl Bartos. Jak to s produktivitou myslel, začal ukazovat hned vzápětí. Jako Elektric Music vydal v roce 1993 první desku Esperanto. Jasný zvuk původní kapely a poměrně hitové zářezy zavedly Karlovy kroky za Bernardem Sumnerem a Johnnym Marrem, kteří v tu dobu vedli Electronic. Bartos jim výrazně pomohl se vznikem druhého alba Raise The Pressure. Andymu McCluskeymu se revanšoval za hostování na první desce Elektric Music a pomohl mu s obsahem desky OMD nazvané Universal. V roce 1998 došlo na bezejmennou a zároveň poslední desku Elekric Music, aby Karl posléze začal svou hudbu vydávat už pod svým občanským jménem. Taková alba vznikla tři. Prozatím poslední nazvané Communication vydal před třemi roky, a protože se vedle vydávání alb Bartos věnuje i skládání filmové muziky, audiovizuálním projektům, tvorbě hudebních mobilních aplikací (např. Mini-Composer pro iPhone) a psaní, je dost pravděpodobné, že se od sedmašedesátiletého hudebníka brzy dočkáme nového přídělu muziky.

Aby náš výčet byl pokud možno kompletní, nesmíme zapomenout na Fernanda Abrantese, který v roce 1991 nahradil v Kraftwerk na pár měsíců Karla Bartose. I tato krátká epizoda výrazně ovlivnila jeho sólový rukopis. Fernandova dvě alba Robot EmotionsMix 2.0 jsou ‚kraftwerkovská“ už od samotného obalu.

 

Současní roboti

A na závěr se pojďme podívat na hudbu, kterou vedle Kraftwerk, tvoří současní spolupracovníci Ralfa Hüttera. Asi nejbohatším seznamem se může pochlubit perkusionista Fritz Hilpert. Ještě předtím, než se v roce 1989 připojil k tehdejší trojici Hütter, Schneider a Bartos, zaujal jako zvukový inženýr novovlnných Din-A-Testbild a dalších, dnes spíše zapomenutých hudebníků. Souběžně s fungováním v Kraftwerk se pak stačil zapsat do bookletů řady formací jako studiový technik (Booka Shade, Eloy nebo Oil On Canvas) nebo remixér (Bonobo Club, Them There nebo Planet Claire). Vedle toho je to právě tento člen, který se stará o stránky kapely a jejich sociální sítě. Jméno Henninga Schmitze najdeme už na obalu desky Electric Café jako jednoho ze tří studiových inženýrů. Členem Kraftwerk se stal až po dalších šesti letech. Právě mastering a další studiové práce jsou Henningovým častým vedlejšákem. Vedle toho ale pětašedesátiletý Němec nenápadně střádal tanečně elektronický materiál, který vydal v roce 2016 na albu Global Mind Prints. A na závěr Falk Grieffenhagen. Tento videooperátor vedle svého hlavního zaměstnání vystudoval hru na dechové nástroje (saxofon, flétnu, klarinet) a jazzový klavír. Často také přednáší o práci s programem Ableton. Na jeho autorskou nahrávku si ale musíme ještě počkat. Na druhou stranu, své padesátiny Falk oslaví teprve v letošním roce. Mladík!

 

Napsat komentář

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.