Vince Clarke: Songs of Silence

Elektronik Vince Clarke se veřejnosti představil už v několika podobách a slavných projektech. Z těch nejznámějších můžeme jmenovat první album Depeche Mode, Yazoo nebo Erasure. Před lety překvapil minimalisticky tanečním albem ve spolupráci s Martinem Gorem z Depeche Mode. Jeho nový počin ale zaskočí možná i poměrně informované fanoušky. Angličanův debut vydaný pod občanským jménem se jmenuje Songs Of Silence a přinesl ryze instrumentální exkurz, který Clarke vyplnil devítkou vlastních instrumentálních, často těžce zařaditelných ambientních krajinomaleb. U kompozic, které prý věrně vykreslují autorovo rozpoložení během covidu, který strávil převážně sám ve svém domácím studiu v New Yorku. Při bezcílném komponování si Clarke stanovil dvě pravidla: zaprvé, že zvuky, které pro album vygeneroval, budou pocházet výhradně z modulárního systému Eurorack, a zadruhé, že každá skladba bude založena na jedné notě, přičemž bude po celou dobu zachována jedna tónina. „Nikoho v mé domácnosti zvlášť nezajímalo, co jsem v tu dobu páchal ve studiu,“ vzpomínal na covidovou uzávěru Vince. „Dokonce i naše kočka mě opouštěla po hodině poslechu dronů,“ dodal autor s úsměvem. Výsledná podoba ale nemá tak radikálně minimalistickou podobu, jak se na první pohled zdá. V prvním singlu, na monotónním základu exceluje violoncello Reeda Hayse, vangelisovská Passage si vypomohla bezeslovným vokálem Caroline Joy Clarke. Tam, kde mohlo hrozit uspání, si Clarke vypomohl pulzující rytmikou. Drobné kytarové přihrávky spíše hlukového původu do poloviny skladeb natočil v Česku usazený producent Steve Walsh. Každopádně máme co do činění s překvapivou nahrávkou, která je na hony vzdálená synthpopovému světu Erasure. Oč je kolekce více vzdálena hudebnímu „domácímu rybníčku“ autora, o to hmatatelněji a uhrančivěji přibližuje nejistotu prožité covidové doby.