Vlastimil Marek: Věrozvěst Nového věku, jenž však dosud stále nenastal

Text Jiří Janda

Před rokem zemřel ve věku 74 let Vlastimil Marek – muzikant, publicista, zenový buddhista a propagátor hnutí New Age. Jeho jméno znali od poloviny 70. let příznivci české alternativní hudební scény, na níž zanechal stopu nejen jako hudebník, ale i jako hledač nových cest. V následující dekádě se proto ocitl také v hledáčku Státní bezpečnosti. Udavači Marka charakterizovali jakožto podezřelého „přívržence zenbudhismu“ (jak doslova včetně gramatického lapsu stojí ve svazku, jejž na něj StB vedla).

 

Své nejslavnější období ale Marek (obvykle jej všichni oslovovali jen příjmením, křestní jméno prakticky nepoužíval) zažil po roce 1990, kdy se ve zdejších krajích stal věrozvěstem tehdy módního New Age. V médiích ho bylo plno. Vydával časopisy Mana a Baraka, rozhovory o „duchovnosti“ s ním vycházely v periodikách mainstreamových i obskurních. Pravidelně vysílal v rozhlase a sem tam si ho zvaly i různé televize. Jakožto zapálený diskutér i zkušený řečník, jenž si práci s publikem vyzkoušel nejen na koncertech, ale i na tisících přednáškách a seminářích, dokázal posluchače zaujmout.
Zájem publika se ale přesunul k novým módním trendům a také Markovi s přibývajícím věkem ubývalo sil. Sužovaly jej navíc zdravotní potíže, zejména cukrovka a pozvolná ztráta zraku. Nakonec se jeho nespoutané ego nedokázalo vyrovnat se stěhováním do domova důchodců, zkázu dokonala koronavirová nákaza. Podlehl jí nad ránem 16. března loňského roku ve Mšeně na Kokořínsku.

Od Extempore k Amalgamu
Marek z rodného Krnova po dokončení střední školy, tehdejší takzvané „jedenáctiletky“, přišel do Prahy počátkem 60. let. Předtím to ještě krátce a neúspěšně zkoušel s hotelovou školou v Karlových Varech. S muzikou začínal v roce 1968 pískáním na flétnu na Karlově mostě, kde doprovázel písničkáře Jaroslava Jeronýma Neduhu. Jejich spolupráce se dostala na vyšší úroveň, když v roce 1973 zasedl za bicí v Neduhově kapele Extempore. „Vzpomínám na něj v dobrém. Někdy byl snaživý, jindy k nesnesení kritický nebo zase až naivní,“ hodnotí nyní Neduha Markovo účinkování v jeho souboru. Marek již tehdy pro potřeby kapely začal v pár výtiscích vydávat na stroji psaný samizdatový časopis.

Text Jiří Janda

Před rokem zem . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář