W. H. LUNG: Vanities

Melodic, 2021, 44:39

Před dvěma roky jsem na stránkách UNI velebil debutovou desku britského tria W. H. Lung jako úspěšný pokus resuscitovat motorický krautrock současnými hudebními prostředky. Po dvou letech je ale u Angličanů leccos jinak. „Nikdy nenatočíme druhý díl Incidental Music,“ rezolutně prohlašoval po frenetických recenzích debutu zpěvák Joe Evans (už ne Joseph E.). A jak řekl, tak také konal. Trojici opustil kytarista Tom Derbyshire, který se rozhodl věnovat filmařské dráze, a osamělou dvojici doplnil bubeník Alex Mercer Main, klávesačka Hannah Peace a basák Chris Mulligan.

Na nové desce se pětice rozhodla jít více současnou sythpopovou cestou, i když jisté minimalisticky/krautrockové tendence najdeme ve většině skladeb letošní novinky Vanities také. První singl Pearl In The Palm jasně naznačil pulzujícími syntezátory, razantní rytmikou a karamelově hladkým, ale také vášnivě intenzivním vokálem frontmana, s čím budeme mít co do činění. Figure With Flowers oplývá bujarostí podobnou M83, Ways of Seeing evokuje Becka z poloviny minulé dekády, zatímco track ARPi může evokovat niterné zpovědi Future Islands a závěrečná Kaya zase Field Music laborující někde mezi popem a tanečně klubovým rukopisem.

Na druhou stranu, přímočarý hudební materiál je často doplněný scénami anarchie („Viděl jsem, jak ve Wembley vypukla rvačka“) a úzkosti („Všude, kam jdu, vidím tváře / ztrácím kontrolu“). Zpátky je nálada osmdesátých let, kdy na parketu se zuřivě tančilo, zatímco ve skrytu duše se každý obával zhoršení mezinárodní politické situace. Dnešní umělci spíše poukazují na nefungující mezilidské vztahy (včetně těch k menšinám všeho druhu) nebo problémy s životním prostředím. W. H. Lung opustili funkční formuli debutu, aby v novém prostředí také nezklamali. Vanities se mnou nezametli tak, jako s krautrockem políbeným debutem, na druhou stranu i v druhé, zvukově současnější, přístupnější poloze přichystali materiál, který je vysoce nadprůměrný.

 

Přidat komentář