Wayne Shorter: Celebration, Volume 1

První posmrtná nahrávka kvarteta Waynea Shortera (+2023), záznam koncertu na Stockholm Jazz Festivalu 2014, dokládá, že toto od roku 2000 obsazením stabilní těleso patří k vrcholům vývoje, kam dospěl hlavní proud moderního jazzu po freejazzové extázi. Protagonisté jsou známí: veterán Shorter, hrající geniálně jak na tenorsaxofon, tak na sopránku, pianista Danilo Perez, rodák z Panamy, kontrabasista John Patitucci – klasik éry 80. let, a jeden z nejvytíženějších bubeníků současnosti Brian Blade. Shorterovi spoluhráči se potkávali už dříve v různých formacích, takže s chutí přijali nabídku hrát s protagonistou skupin Milese Davise od jeho tzv. Second Great Quintetu až po elektrické sestavy nebo Weather Report. S vydáním záznamu dal Shorter souhlas ještě na sklonku života. Základ tvoří témata, jež Shorter předepsal ke kolektivní improvizaci pro biografický dokumentární seriál s názvem Wayne Shorter: Zero Gravity režisérky Dorsay Alavi. Na discích zazní skladby v pořadí Zero Gravity To The 15^thDimension, Zero Gravity To The 11^thDimension, Zero Gravity To The 12^thDimension, Zero Gravity – Unbound a na CD2 Zero Gravity To The 90^thDimension. Nulovou gravitaci zde můžeme chápat jako kosmický symbol pro pojetí hry této čtveřice, která sice miluje zpěvnost hudby, ale nenechává ji vázat na žádné tradiční formy; melodie se děje a rozvíjí v kolektivních improvizacích. K těmto titulům Shorter přiřadil jakousi svou osobní hitparádu: lyrickou baladu Smilin´ Through z roku 1919 A. A. Penna, s níž si pohrál už na albu Beyond the Sound Barrier (2005). Dále tu máme hudbu z War Games (1983) od Arthura B. Rubinsteina Edge Of The World (End Title), zapadající do baladické imprese Shorterova pojímání hudby. Nechybí Orbits, slavná Shorterova skladba tolikrát znějící z autorových alb, také z alb Milese Davise, už od časů jeho druhého kvinteta (Miles Smiles, 1967). Právě na ní si můžeme číst, jak spoluhráči pracují s tematickým základem: Shorterův nápad je čitelný a můžeme jen s obdivem sledovat, jak se kolem něj, doslova souběžně nad jeho melodií i pod ní, rozvíjí improvizace, přičemž i přímo v ní objevujete původní melodii, pokaždé jakoby v jiném zvukovém hávu. Skladby Lotus a She Moves Through The Fair známe z 3CD alba Emanon (2018), kde Lotus zazní jak v úpravě s Orpheus Chamber Orchestra, tak čistě v kvartetu. She Moves Through The Fair je tradicionál z přelomu 19. a 20. století, jehož melodie zaznívá v obměnách a pod různými názvy. Proto Shorterovu úpravu můžeme přijmout jako autorskou verzi, a tak je také podepsaná. V podstatě rovnocennou úlohu se Shorterem, aniž bych snižoval úlohu rytmiky, hraje pianista Danilo Perez. Často rozehrává úvod, právě s podporou Patitucciho, a má neuvěřitelnou fantazii jak perkusní potenciál klavíru propojovat s harmonicko-melodickou hrou, má slovo i když zrovna saxofon mlčí, nebo si jen pobrukuje, povzdechuje. Hudba této čtveřice se nedá oposlouchat!