Wlosok Trio & Bollenback: Smile Baby Smile

wlosokSoulad klasického jazzového tria s hrou kytaristy coby čtvrtým do party patří k základním a příjemným zvukům jazzové hudby už od swingové éry. Že to skvěle funguje dokládá také čtvrté album klávesisty Pavla Wlosoka

na etiketě Aguilar (New Port Line). K jeho triu přizvaný kytarista Paul Bollenback byl zdařilou volbou, stejně tak kapelníkův záměr repertoár alba odehrát na piáno Fender Rhodes. Bollenback (*1959) se nejen učil, ale také si zahrál s již nežijícími veličinami bělošské jazzové kytary Charliem Byrdem a Herbem Ellisem, což určitě patří k jeho výchozím zkušenostem. Také je třeba připomenout jeho spolupráci s varhaníkem Joeye DeFrancescem. A s naším varhaníkem Ondřejem Pivcem a jeho triem si zahrál v „hradní“ koncertní sérii v roce 2012 (Multisonic), také na vokály bohatém albu The Green Card Album (Animal Music, 2014). Sám je kapelníkem na desítce alb. Bubeníka Evana Martina a basistu Zacka Page si Wlosok vybral z moře talentů nejmladší generace amerických hudebníků. Rytmickou vzrušivost ještě v pěti titulech podtrhují perkuse hostujícího Byrona Hegepethe. Úvod patří jedinému na album zařazenému standardu, a to jedné z nesmrtelných písní tohoto ranku, My One And Only Love Guy B. Wooda a Roberta Mellina. Na historii tohoto populárního opusu lze dokladovat nadčasovou životnost zdařilé písně. S textem Jacka Lowrence ji saxofonista Wood napsal už v roce 1947, tehdy s názvem Music From Beyond The Moon, znovu ji upravil už s Mellinovým textem v roce 1952 a v průběhu století vedle řady jazzových i popových zpěváků si s ní pohráli například John Coltrane, Horace Silver, Chick Corea či Michael Brecker. Jednoduchá písňová melodie zrozená z letmého políbení múzou Angličana žijícího od třicátých let v USA (1911–2001)! Muzikantská pohoda, s níž úvodní song alba zahraje Pavel Wlosok se svým kvartetem předznamenává obsah a styl nahrávky. Uvolněný, až „kalifornsky“ vláčný a swingující rytmus připomene některá alba Wese Montgomeryho (např. LP Road Songs, 1968), což Bollenback v závěru skladby dokonce naznačí použitím typických Wesových akordických grifů. Ke zvukové průzračnosti přispívá elektrické piano Fender Rhodes se svou charakteristickou „vibrafonovou“ barvou. Paul Bollenback přispěl třemi tituly: zpěvnou Invocation (ze svého CD Invocation, Elephant Dream, 2007), pomalou novinkou Billy! a baladou Breathe (CD Brightness of Being, Elephant Dream, 2006). Pawel Wlosok přispěl skladbami Storyteller, McCoy’s Mood, The ISIS Blues a titulní Smile Baby Smile. ISIS Blues však není nostalgické dvanáctitaktové blues nad zmarem další z proklamovaných totalitních říší, ale Wlosokovou vzpomínkou na hudební klub ISIS v Asheville, který existoval dávno před zrodem Daesh. Dobře zahrané album, byť přiřaditelné k jazzovému mainstreamu, přináší leckdy větší potěšení, než úporná snaha o originalitu či progres. Důvodem je přesvědčivá muzikálnost členů kapely a potěšení, s jakým svou hudbu hrají pro sebe i posluchače.

Aguilar (New Port Line), 2016, 67:51

Soulad klasického jazzového tria s hrou kytaristy coby . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář