Kapelníci-bubeníci do hry určitě vnášejí svůj styl, ale jak hudba zní, závisí na muzikantech, jimiž se obklopí. Například CD Heart of the Matter Wolfganga Haffnera je zařaditelné k posluchačsky dietnímu jazzu – ke kulisovité hudbě jazzového charakteru; hudbě svébytné funkce, s níž se lze smířit, je-li hrána dobře. Jeho novinka zaujme už přesmyčkou v názvu – Kind of Cool, propojující názvy alb Milese Davise Birth of Cool a Kind of Blue, patřící k těm nejzásadnějším v historii moderního jazzu. Základní sestavu Haffnerovi tvoří vibrafonista Christopher Dell, pianista Jan Lundgren, basista Dan Berglund (kdysi E.S.T.), altsaxofonista Jukka Perko a trumpetista Dusko Goykovich, veterán světové scény ze Srbska (n. 1931, mj. člen orchestrů Maynarda Fergusona a Woodyho Hermana). Haffner na album zařadil standardy z nejznámějších a tři vlastní příspěvky. Po stylové stránce se hlásí k inspiraci desetiletím cool jazzu padesátých let. Zařazením So What Milese Davise právě z Kind of Blue (1959) se však Haffner přiznává, že mu toto vymezení nestačí a cool jazz dal do souvislostí s počátky Davisova modálního jazzu, tehdy s ním hraného přiznanými hardbopovými veličinami jeho kapely Johnem Coltranem či Julianem „Cannonballem“ Adderleym z party vzniklé v roce 1958.
Wolfgang Haffner (n. 1965) prošel big bandem Petera Herbolzheimera, Passportem Klause Doldingera, hraje v NDR Big Bandu, v hr- -Bigbandu, najdeme jej na albech významných německých jazzmanů působících na mezinárodní scéně – Alberta Mangelsdorfa, Manfreda Schoofa či Eberhardta Webera. Je členem fusion kvarteta Metro. Debutoval v roce 1987 na albu amerického saxofonisty Al Cohna (1925–1988) Al Cohn Meets Al Porcino. Úvodní Haffnerovo Hippie má téma vyvolávající zdání parafráze Davisova So What, což potvrdí zařazení této skladby, už autorsky Davisovi přiznané, jako následující. V Hippie kapela propojila dobový cool sound, dotvarovaný altsaxofonem, křehkým jak od Paula Desmonda, ale se zvýrazněným rytmem – právě tak se dospívalo k jazzrockové syntéze na konci šedesátých let. V So What se představila trubka Duška Goykoviche, který Davisovo Kind of Blue znal už v době vzniku. Zajímavou vložkou je dvanáctitaktové blues Piano Man zpěváka Billyho Ecksteina (1914– 1993) z alba Counta Basieho (1959), kterému zde „raycharlesovsky“ dodá na expresivitě Max Mutzke v doprovodu hostujícího pianisty Franka Chasteniera a basisty Christiana von Kaphengsta. Goykovich sordinovanou trubkou přezpívá v intimní podobě Autumn Leaves za přispění Lungrenova klavíru. Zcela v duchu cool jazzu se zdařil vlastní příspěvek Haffnera Tantricity. Summertime se dočkala houpavě funkové rytmizace, One For Daddy Nata Adderleyho – to je už přímo opoziční styl cool jazzu, skladba je obohacena o dialog Goykoviche s hostujícím trombonistou Nilsem Landgrenem. Nechybí však perla cool jazzu – Django Johna Lewise z Modern Jazz Quarteta s hlavním slovem pianisty. Album Kind of Cool je melancholické, baladické, v sametovém témbru, skvěle zahrané.
ACT/2HP, 2015, 60:24