XOL MEISSNER: Excess of Loss

Za pseudonymem Xol Meissner se skrývá Mauro Hertig, v New Yorku usazený švýcarský skladatel, který na debutu Excess of Loss své křehké písničkářství korunuje výrazným tvárným barytonem. Výsledek tak osciluje mezi soudobou vážnou hudbou, experimentálním art-songem, kabaretem a ambientní dekonstrukcí. Hertig je laureátem prestižní francouzské akademie Voix Nouvelles a jeho partitury již dříve vyvolaly pozornost pro svou radikalitu a formální odvahu. V písňové formě ovšem předává hlavní slovo textu. Ten se stává ústřední hybnou silou debutu, neboť hudba projev autora neschovává, ale naopak podtrhuje. Album působí jako neustálý dialog mezi tónem, slovem a jeho ozvěnou – každá skladba se pomalu vynořuje z ticha, přerušovaného hlasem a střídmým doprovodem (často jen jednoho nástroje), aby se na konci zase pokorně zanořila do ticha. Věrným průvodcem je především elektrická kytara, kterou má ale Meissner položenou na klíně jako steel kytaru. Ke hře také používá dva kovové bottlenecky, přesto většinou nevysílá do světa typické klouzavé tóny, ale hraje na ni unikátní technikou vystřelující do ticha desítky kaskádovitých not. V Lung Hours, Breeder nebo Pyramid zůstávající tyto vstupy bez dalšího doprovodu, v Hunt přichází do trojice syntetické rytmické rány, v Mother elektrická kytara zní přeci jen tradičněji. V křehkosti přednesu i fragmentární formě textu se odráží zkušenost se smutkem, který není přehnaný, ale hluboce prožitý. Skladba Breeder je postavená na známém monologu režiséra Wernera Herzoga vprostřed džungle (zkráceně – varianta biblického „marnost nad marnost“), když se na natáčení slavného filmu Fitzcarraldo snášelo jedno neštěstí za druhým. Hunt zase přináší obraz divoké honičky skrze les různých druhů provinění. Lovci usilují o odpuštění, zatímco stařešinové rodu se připojují k zábavě…. Album místo grandiózních gest pracuje s náznaky. Excess of Loss neapeluje na emoce, ale vyžaduje důvěru. Oproti tomu nabízí nečekanou písničkovou intimitu a odvážnou zranitelnost.