YNNERSPEAKER: Keine Distanz

Dvojice, která si zvykla tvořit „na dálku“, natočila desku o tom, že vzdálenost je iluze. Jan Loges a Markus Wiese žijí stovky kilometrů od sebe, ale jejich společná dvojice Ynnerspeaker zní sevřeněji než leckterá kapela z jedné zkušebny. Debut už od prvních momentů naznačí, že nejde o další dekorativní ambient: místo zvukové tapety přichází tělesný chlad i teplo, hutné vrstvy syntezátorů a elektronických beatů, do nichž se nenápadně vřezávají kytarové textury i nenápadné vokální příspěvky. Slogan z promo materiálů – „smyslný pohled na šedou oblohu“ – není marketingovou vějičkou, ale přesným popisem: hudba projektu se rozestírá jako nízká oblačnost, která se neustále proměňuje, jednou tě sevře, podruhé nechá zhluboka vydechnout. Ynnerspeaker je vlastně metodou stejně jako výsledkem: písně vznikaly digitálním ping-pongem, trpělivým skládáním vrstev, intuicí a improvizací. Díky tomu není obsah desky uzavřený ve skleníku – některé kusy (Scamillus, Silberelektrisch) mají přímočarý puls, jinde se duo pouští do tichých mikro dramat, kde hraje prim barva a prostor (třeba temně elegantní Bleiglas). Když se v Nesseln nechá unést až beatlesovskou mantrou a hned ji rozbije surrealistickým obrazem, pochopíte, že žádný motiv tu není nedotknutelný, všechno může být znovu přeskládáno do nové podoby. Deska nepotřebuje hluk ani teatrální gesta. Její síla je ve zdrženlivosti, v tom, jak nechá znít švy mezi kytarovým dotekem a elektronikou, mezi melancholií a jemným vzepětím. V téhle „šedé“ paletě je překvapivě dost světla: detaily zvuků, jemné přesuny akcentů, drobná zakolísání tempa vytvářejí proud, který neklouže po povrchu, ale tiše proniká dovnitř. Keine Distanz tak naplňuje své jméno: ruší vzdálenosti mezi žánry (kraut, ambient, elektronika), mezi prostorem a poslechem, mezi dvěma přáteli. Debut dvojice sice nepřichází s fanfárami, ale o to vytrvaleji se vrývá do paměti.