ZEMENT: Passagen

Dvojice Philipp Hager a Christian Bündel z německého Würzburgu se jako Zement vydala na společnou hudební pouť v roce 2014. Od té doby vydala čtyři dlouhohrající desky, na které letos navazuje pátý pokračovatel pojmenovaný Passagen. Už od začátku svého fungování dvojice vzdává svou minimalisticky motorickou hudbou hold velkým krautrockovým hrdinům. Jsou alba, na která Němci umístili pouze čtyři nebo pět skladeb a hravě jimi zaplnili stopáž vinylového LPčka, to ale není případ Passagen. Duo totiž na mnoha místech novinky sevřelo svou hudbu do těsnějších písničkových okovů, i tak ale jsou vlivy krautrocku na tvorbu Zement stále zásadní. Vedle nich do hudby vstupuje láska k analogové elektronice, disco groovu i jazzovému hračičkovství. A už otvírák během prvních taktů prozradí, že ani na páté řadovce dvojice z klíčového krautrockového směřování neuhne. Otvírák Move/Procession připomene našláplý rukopis Neu!, následující klipovka Station To Station není coverem stejnojmenné písně Davida Bowieho, ale dostane se nám jiného hudebního zážitku – vzpomínky na Talking Heads kombinované s poťouchlou drzostí Devo. V sevřené Making a Living (I Don’t Know What I Want, but I Know How to Get It) poprvé do hry výrazně vstoupí saxofon, abychom se v téměř desetiminutové Journeys To A Beautiful Nowhere přiblížili zamyšlené tváři jinak dancepunkových velikánů LCD Soundsystem. Podobné fígle na nás Zement vytáhnou i v druhé polovině stopáže. Vlivy post-punku, krautrocku, afrobeatu, industrial rocku, nové vlny a no wave se ve skladbách střídají jak svatí na orloji, stejně tak okamžiky tanečního charakteru i jistého jemnějšího zamyšlení v jinak strojovém, rovném rytmu. V Passagen se zkrátka Philippu Hagerovi a Christianu Bündelovi podařilo sjednotit řadu nesourodých stylů pod jednou střechou tak přirozeně, že když na konci alba prohlásí, že viděli Ducha svatého, na místě jim tuto skutečnost podepíšete. S takovou hudbou, se totiž není čemu divit.