Usedáme v desáté pařížské čtvrti na terasu kavárny k miniaturnímu stolku. Svítí příjemné jarní slunce. Ulice je klidná, ozývá se jen obvyklý kavárenský šum, hudba a běžný městský ruch, v němž se mísí stavební práce s křikem dětí. Snad banální pařížské odpoledne, proti mně však stojí výjimečný člověk: Xavier Galmiche.
Právě si schoval pod židli bílou helmu, kterou zásadně používá, když si půjčuje Vélib, sdílené jízdní kolo. A dřív, než položím první otázku, začne sám v perfektní – ne hovorové, ale literární češtině – vyprávět:
Chtěl bych říci, že nejsem čechofil, protože nemám rád pojem „filství“, který se v něm skrývá. Stejně tak mi nepřijde úplně „košer“ slovo „frankofil“. Jde o vášeň mírně zabarvenou starším nacionalismem. Je to vlastně jakýsi doplněk nacionalismu, a to se mi nelíbí. Když jsem to kdysi v Čechách pronesl, všichni byli pohoršeni: co si to ten Galmiche dovoluje…
Xavier Galmiche, francouzský bohemista, přeložil do francouzštiny řadu zásadních českých textů – od básní Vladimíra Holana po Čapkovo Povídání o pejskovi a kočičce přes Bohumila Hrabala, Jiřího Weila, Karla Hynka Máchu až po Dobrodružství Tondy Čutala od Josefa Lady. Jeho dlouhodobým badatelským zájmem je dílo Williama Rittera, odnedávna Anny Pammrové, ale také významná jména české moderní poetiky. Narodil se v roce 1963 a dnes stojí na pomyslném vrcholu své akademické kariéry. V České republice jeho jméno opakovaně zaznívalo, když mu byly uděleny ceny Gratias Agit (2006) či Premia Bohemica (2020). Při poslední příležitosti vyšla jeho obsáhlá bibliografie. Reprezentativní výbor z jeho studií vydalo nakladatelství Karolinum pod názvem Znaky a přízraky: výbor ze statí o české a středoevropské literatuře. Patří do okruhu autorů kolem Revolver Revue. Zde mu vyšla v roce 2023 jeho zatím poslední kniha. Jmenuje se Metafyzický kurník; ve francouzštině vyšla jako Le Poulailler métaphysique a získla prestižní ocenění Prix Décembre. I díky ní vplul Xavier Galmiche do respektovaných vod francouzské literární scény.
Xaviere, jsi na konci své profesní dráhy, dokázal jsi mnohé, můžeš se ohlížet a hodnotit, hovořit otevřeně. Kdo je podle tebe Xavier Galmiche?
Na prvním místě se považuji za školitele či chcete-li učitele. Mou hlavní profesí je učit. Věnuji se tomu již dlouhou řádku let. Brzy to bude už pětatřicet roků, což je podle mého názoru snad až trochu moc. (smích) Tato profesní dráha se zhruba za tři roky přiblíží konci.
A kdo se v tobě ještě skrývá?
Potom jsem specialistou v podstatě neexistujícího oboru, o čemž
