Když kamarádi řekli Derekovi, že mu k narozeninám koupili výlet do Prahy, tak se musel přemáhat, aby při tom „Thanks!“ vypadal aspoň trochu šťastně. Ani moc nevěděl, kde vlastně ta Praha je. 
Naposledy (a taky poprvé) byl na kontinentě před patnácti lety. Ve španělské Murcii bylo teplo jak v prdeli, a vztah s Jamie, který zde měl nabrat druhý dech, šel taky do prdele. Od té doby ho zajímaly už jen šipky a starý hardrockový desky. A z Leedsu nevytáhl nos.
Domů šel kousek s Davidem, se kterým se znal z té jejich party nejdéle. „Hele, tos nemusel tak hrát, jak jsi z toho odvázanej, to bylo zbytečný. Ale ty blbouni ti zapomněli říct, že Praha je pivní ráj, a pro našince ráj tuze levnej, a hlavně, zrovna v tu dobu, kdy tam budeš, tam hrajou Párpli. Lístek máš samozřejmě k tomu!“
&
A teď tu stojí, v tom podivném městě s pivním mozolem, s chlápkem, kterýho vždycky miloval, kterej se narodil ve stejnej den, 30. listopadu 1945, a kterej, a to především, složil největší rockovej fl ák na světě. Pa pa pá, papa pa dá, pa pa pá, pa dá. Smoke On the Water! A tykají si. A otáčejí rundy. Roger Glover, basák, kdyby někdo nevěděl, objednává další dva pilsny v začmouzené hospodě ve čtvrti, která je tak podobná některým částem jeho rodného města.
„Já jsem z vás byl tehdy tak hotovej, že mě zajímalo úplně všechno. Když napsali v Melody Makeru o nějaké kapele, že vás kopíruje, hned jsem to šel shánět, abych se ubezpečil, že jste vopravdu nejlepší. Mimochodem, teď jsem si tady v Praze koupil v bazaru tři cédéčka od Kin Ping Meh. Schválně, říká ti to vůbec něco?“
„No jasně! Germáni. Ti hráli ve stejný době, když nám to šlapalo nejlíp. Frontman byl Wagner, jestli si pamatuju, a bicman Weber. Dokonce jsme s nima někde hráli, ale oni spíš napodobovali Spooky Tooth… Jó, zubáci zubatí! S Gregem Ridleyem, to byl basák Tooths, se dobře pilo. Akorát že v roce 2003 šel do kytek. Těch mrtvejch je už tolik,“ řekl smutně Glover. A zalil to prázdno skoro celým půllitrem.
&
Na koncert se Derek vydal už po obědě. Šel podle mapy, občas se někde stavil na pivo, na dvě, na tři… K hale s podivným názvem, kde dvojka byla níž než písmeno O, přišel snad úplně první. Sledoval, trochu žárlivě, přicházející vyžilé vlasáče s prořídlýma mařenama, padesátníky, kterým byly vidět do malých ohonů stočené vlasy, jen když se otočily, do padnoucích obleků narvané štráfky, třígenerační rodiny, osmnáctileté drsné holčičky – tihle všichni že znají jeho Párply? Po celý koncert se pak spíš díval do davu než na pódium, a když se na konci ozvalo: Pa pa pá, papa pa dá, pa pa pá, pa dá, natáčel si to, jako by tomu nemohl uvěřit. Trošku si připadal jako agent Jejího Veličenstva, jenž pak někdy v klidu všechen materiál vyhodnotí. V tomhle městě pivního mozolu nejsou Párpli jen jeho. Chvíli mu trvalo, než se z toho vzpamatoval, a pak vlezl do první hospody, kterou našel. A u pultu tam stál jeho bůh Glover. Dodal si odvahy a oslovil ho…
&
„Já to furt nechápu. Všude jsem četl, jak to tady stálo za hovno. Nikdo nemohl vycestovat, tajná policie, žádné zboží… To vás tady začali poslouchat až po té jejich revoluci?“
„Jó, to je i pro mě nepochopitelný. Tenhle prostor, ještě Slováci, Maďaři a Poláci, jsou pro nás pořád nejlepší štace. Zappa, Dylan nebo Jethro Tull jsou tady modly. Jezdí sem Slejdi, Nazareti, Uriáši. Žádná z našich nejlepších desek tady nevyšla, In Rock, Fireball ani Machine Head, a stejně to tenkrát prej všichni měli aspoň nahraný na kotoučích. Nerozumím tomu. Divný země, ale jsme tady rádi.“
„Jestli se nenasereš, tak Paice je pořád dobrej, ale Ian Gillan už nestíhá…“ „Vždyť už máme roky… On už se ani do nějakých divočin moc nepouští…“ A Roger se rozmluvil o chorobách. Derek ho však přestal poslouchat a pak mu skočil do řeči:
„Hele, vidíš toho seschlýho chlápka u dveří? S pestrou košilí, s obrovským prstenem? To je někdo od vás? Takhle si nějak představuju, že by vypadal Hendrix, kdyby to všechno přežil…“
Roger Glover si do hlavy zase přelil skoro celý půllitr a klidně řekl: „On se tady někdy Jimi objeví. Strašně rád by si brnkl Purple Haze, ale vyzkratoval by půl Prahy. Tak si dá aspoň panáka.“ A ten kudrnatej černej chlápek od dveří zvedl hlavu a lehce Rogerovi zamával.
Pražské nachové kouřmo. „Pa pa pá, papa pa dá, pa pa pá, pa dá!“