Josef Straka

1)
stěžejní pocit jsou nenahodilé jevy
jemný odstup sobotního odpoledne
někde dlouhé přejezdy
neukončená čekání na stanicích
a vystupování lidí, kteří možná ani vystupovat nechtěli
jen zdržují mihotavý děj
několik nesouvislých nesouhlasných hlasů
které se o sebe třou, otírají se, nenávidí se
pak to slovo škrtnout, ale pocit zůstává
stejně jako všichni na této zastávce
také jsou tam někde ukňourané hlasy, které si nárokují pozdní naléhavost
zase někdo začíná s hovorem
který se ale už odehrál před mnoha lety
společnost na refýži, které se cosi zajídá
najednou jako by říkala, že nemůže dál, že dál už nepojede
sedíme na lavičkách jiného města-místa a přejeme si vydechnout

nebo jak to vlastně chceme pojmenovat
aby to třeba znělo jako: cizinci bez domova
rozdělit to: cizinci a bez domova
a třeba to přesně zůstane stejné
jen něco málo posunuto
zcela zřetelně, fyzicky, tělesně
a pak jdeme zas svou cestou, pěšinou, stezkou někam
hudba, která se ozývá ze zadních bud
je pouze jen někým zaslechnuta
později se přijde na to kým
ale ten dotyčný se k tomu nikdy nepřizná
zapomene to:
prázdný hlas, pak komusi vypráví cosi o nezkušenosti všeho toho, co zbývá
a co moc chceme, aby zbylo
jestli to opravdu chceme
jestli…
přemýšlíme, co by ještě…

2)
přejíždíme městem, které neumíme mít
a pak na to všechno rezignujeme
barevná světla některých míst, která nás uchvacují
trochu pochybovačný krok
radost, která je lehce smíchána s hněvem
„že už“ ptáme se
noci, které zas patříme až přespříliš
Není…
strkání klíčů do zámku
rachocení ve druhém patře
a svištění výtahu
Není, opakuji

3)
nejistý kruh, zašeptaná slova
odložená snad o půl roku později
nikdo teď nic nikomu záměrně neříká
milion záporů, za které si můžeme najednou sami
nechtíc, říkáš, Tvé ruce se omlouvají
dotýkají se pomyslných „hran“ kulatého stolu
to přebírání stylů zabírá trochu více času
než se zas vyrovnají naše hladiny
a pak Tvůj odchod: „upravit se“, jak tvrdíš
shrnutý koberec po Tvých krocích
a pak se dlouho nevracíš
dotýkat se pak všeho toho, co jsi zanechala na stole

Texty konce roku 2013

Přidat komentář