Limonádový Joe 2020
V městečku na divokém západě probíhá divoká přestřelka, tři ze sedmi pistolníků se již kácí zasaženi k zemi, zatímco dva neozbrojení úctyhodní pánové schovávající se vkleče za několika sudy a bednami komentují situaci: „To je úžasné, jak rychle naše osada vzrůstá ve velkoměsto! Denně máme o dva pohřby víc!“ Autorem kresby Neklamný důkaz je Jiří Brdečka, génius československého filmu čtyřicátých až osmdesátých let, a naleznete ji v knize lakonicky nazvané Kreslené vtipy z nakladatelství Limonádový Joe, jež provozuje Brdečkova dcera Tereza. Ta k publikaci napsala doslov, z něhož se čtenář dozví, kterak její otec přišel v druhé půlce třicátých let z Hranic na Moravě do Prahy coby student učitelství (od něhož později pochopitelně zběhl) a začal si přivydělávat kreslenými vtipy do novin, nejvíce do titulu Ahoj na neděli nakladatelství Melantrich.
Publikaci otevírá studie historika Petra Koury o těžkostech novinových redaktorů, šéfredaktorů, nakladatelů a tiskařů v období druhé světové války, kdy publikum v každém vtipu hledalo skrytý dvojsmysl na tehdejší poměry, často oprávněně, a že za to také nemálo z nich bylo nacisty popraveno anebo strávilo část života v koncentračním táboře. Přestože Jiří Brdečka mezi tvůrce odbojných dvojsmyslů primárně nepatřil (a pokud ano, nebylo to příliš patrné) i on tuto tematiku v poválečné době duchaplně pojednal ve fejetonu Zvláštní nepříjemnosti, který je součástí knihy. Ta obsahuje více než 220 položek z let 1939 až 1948, nejvíce právě z protektorátu. Po únorovém převratu se Brdečka již více soustředil na tvorbu animovaných filmů a filmových scénářů žánru parodie, které mu ve své době přinesly zaslouženou celosvětovou slávu.
A jaké že tedy Brdečka publikoval za protektorátu kreslené vtipy, aby se nedostal před popravčí četu za urážku Vůdce či Třetí říše? Samozřejmě jsou mezi nimi ty s tématikou kovbojů, z nichž se později vyklubaly povídky o Limonádovém Joeovi, jež byly přetaveny v úspěšné divadelní představení již v roce 1944, které si pochvalovali i nacisté z časopisu Árijský boj jakožto výsměch romantice Divokého západu, neboť Německo v té době bylo ve válce s USA. Jak vidno, lidé v té době hledali jinotaje opravdu ve všem, aniž by je tam autor vůbec ukryl. Kromě kovbojů se Brdečka soustředil i na další oddychové a nadčasové motivy jakými jsou třeba podmořský svět, takže tu nalezneme např. mořskou pannu naruby (lidský má spodek, nikoli vršek, jak je to u mořských panen obvyklé), ale třeba také obrázek Relativita, na němž půvabná žena splývá na hladině, zatímco pod ní se nachází duo chobotnic, z nichž jedna vysvětluje druhé: „Věřte, pane kolego, hnusem bych se otřásl, kdyby se mne něco takového dotklo!“ Nechybí ani téma soubojů, nevěry, neúspěšných námluv či situací z běžného manželského života. Jedná se tedy o motivy obecné, opakující se v každé době, z nichž vlastně těžká doba okupace není vůbec patrná, stejně jako nebyla viditelná v dodnes divácky oblíbené protektorátní kinematografii.
Naopak v závěrečné části, obsahující pouze třicítku obrázků z poválečného období, lze historickou éru určit poměrně přesně, např. v dialogu dvou mužů s názvem Taky bojovník: „Jó, kamaráde! Já sem taky podrejval nacismus!“ „Bojovals na barikádách?“ „No to ne, ale šmelinařil jsem!“ Předposlední kresba bez názvu pak čtenáře na první pohled vrací na Divoký západ. Kníratý muž v klobouku s koltem za pasem táhne osla naloženého soudkem, sítem na rýžování zlata, krumpáčem a lopatou, a na otázku druhého muže: „Kampak, starý dobrodruhu, do Kalifornie?“ odpovídá: „Ne, do Sudet!“ Tady už se Brdečka mohl pohybovat na stejně tenkém ledě jako za protektorátu, takže je vlastně pochopitelné, že v novém socialistickém zřízení s kresleným humorem brzy přestal.
Pozoruhodný je vznik knihy. Brdečka si totiž své kreslené vtipy vystřihoval a vlepoval do sešitu jako jakýsi osobní archiv bez ambicí kolekci knižně publikovat. Je tedy nutno poděkovat Tereze Brdečkové, jež tento sešit náhodně nalezla, že si dala tu péči a vytvořila z něj publikaci, která musí potěšit každého fanouška nesmrtelné tvorby bytostného humoristy Jiřího Brdečky.