KONRAD PAUL LIESSMANN: VŠUDE SAMÁ LEŽ A JINÉ PRAVDY
Academia, Praha 2025, překlad Petr Dvořáček
Trváme-li na tom, že jsme gramotní, pak bychom měli být schopni definovat obecné termíny, jako svoboda, demokracie, pravda. Nejde o to, že „umíme“ písmenka, ale je třeba jim rozumět. Jenže narazíme. Třeba s pravdou. Myslíme si, že víme, co to znamená, bohužel – jak snadné je zvrátit tuto představu. Rakouský literární vědec a filozof Liessmann (1953) v knize Teorie nevzdělanosti popsal celkem jasně rozdíl mezi sférou politiky & ekonomie a „akademie“: v té první se lže, jen to sviští, v té druhé je zcela zásadní nelhat. Autor ve své nové knize shrnul do několika tematických kapitol desítky sloupků a esejí z let 2016–2022, které publikoval v různých novinách a časopisech. Čtenář tak nezabředne v textu, může si vybrat z mnoha pohledů a variant podle svého gusta a schopností. Například: „Pokud se z ideologických nebo morálních důvodů suspenduje koncept vědecké racionality, je to mnohem vážnější a také nebezpečnější než tlachání toho nebo onoho kandidáta ve volbách“ („Zranitelná fakta“). Tohle bychom měli mít na paměti, nejen před volbami. Neustále!
KAMIL BERDYCH: V SRDCÍCH ZIMA NELÍTOSTNÁ. SEBRANÉ DÍLO
Spolek Fiducia, Ostrava 2024, editor Michal Jareš
„Cítím jenom, kterak bije / bez rytmu a harmonie. / Cítím jenom, kterak bije / ze zvyku. // Často se tak vzpurně vlní / že si nejsme pohodlní… / Proto se tak často vlní / k výkřiku!“ („Srdce tuláka“). Ke komu by se dali přirovnat anarchističtí autoři z přelomu 19. a 20. století? Je jim bližší Egon Bondy z první poloviny 60. let nebo Milan Koch z přelomu 60. a 70. let? Je představa o absolutní individuální svobodě v časové linearitě shodná nebo to závisí na ekonomických a politických podmínkách, na rozvoji poznání všeho druhu? A je dnes vlastně zřetelná hranice mezi anarchistickou tvorbou a dekadencí? Do elitní skupiny anarchistických buřičů, od stále čteného Gellnera přes Dyka, Šrámka či Tomana, po rudou ideologií umanutého S. K. Neumanna, se Kamil Berdych (1885–1914) nedostal, za jeho života mu vyšla jen sbírka Z melodií bastarda (1907). Knihvazač, horník a kulisák, zemřel na spisovatelskou nemoc – tuberkulózu. Editor Michal Jareš (a ostatní berdychovci) se přičinili o připomenutí zapomenutého básníka (včetně fragmentů próz), a to v nevídaně (graficky i tiskařsky) kvalitním vydání. „Och! Kdoví jak sladce chutná / olověné živobytí…“ („Bory“).
ELISABETH YOUNGOVÁ-BRUEHLOVÁ: HANNAH ARENDTOVÁ. Z LÁSKY K SVĚTU
Malvern, Praha 2025, překlad David Sanetrník
Biografie jedné z nejdůležitějších intelektuálek 20. století, kterou napsala její jediná doktorandka a později přítelkyně. Od sedmi let žila v Kantově Královci (Königsberg, dnes Kaliningrad). Studovala u Martina Heideggera (byl nějakou dobu jejím milencem), Edmunda Husserla a Karla Jasperse (s tím se přátelila do jeho smrti). V Paříži, kam jako Židovka emigrovala, poznala Waltera Benjamina a Raymonda Arona. Další emigrací se dostala do New Yorku, jako první žena na světě získala plnou profesuru na Princetonu. Proslavily ji knihy Původ totalitarismu (1951) a Eichmann v Jeruzalémě (1963). Obě témata jsou dnes stejně důležitá jako tehdy, v době velkého sofistikovaného útoku na slovo možná ještě důležitější. „Morálka se týká jednotlivce v jeho jedinečnosti. […] Jinými slovy, nemůžu udělat jisté věci, protože kdybych je udělal, nemohl bych žít sám se sebou.“ Součástí knihy je i dvacítka autorčiných básní v českém překladu Radka Malého.