Martin Soukup: Antropologie – teorie, koncepty a osobnosti

Mervart, 2019

Dilema, že předmětem zkoumání antropologie už brzy nebude nikdo, popsal již Bronislav Malinowski ve své legendární práci Argonauti západního Pacifiku v roce 1922. Je faktem, že civilizací nedotčený „urozený divoch“, jehož kulturní antropologie zkoumala v devatenáctém století, už je zřejmě minulostí, a i přes jeho neutuchající mytologizaci se rozplynul v toku globálního světa.

 

Přesto napsat iniciační práci o antropologii se pokusil kulturolog Martin Soukup, který se jinak zabývá vizuální antropologií a antropologií těla. Před ním si podobnou příručku v českém kontextu naposledy troufl sestavit jeho jmenovec Václav Soukup v knize Antropologie Teorie člověka a kultury (2011). Rozdílné přístupy k oboru jsou však patrné. Zatímco starší práce byla více didaktickou, kde jsou jednotlivé směry jasně rozřazeny, zde se jedná o jakýsi Příběh antropologie, ne nepodobný Gombrichovu Příběhu umění, vystavěný především na zásadních osobnostech oboru, jejich teoriích a terénních výzkumech. Jedná se tak o důležitý náhled na jednu sociální vědu, která (nejen) vědecký diskurs obohatila o pojmy jako etnikum, kulturní relativismus či incestní tabu. Atraktivitě vydání napomáhají i malované portréty jednotlivých představitelů, bohatá fotodokumentace či vsuvky v podobě fiktivních dopisů zásadním antropologům z pera autorova ženského alter ega Martiny Soukupové s prostorem pro osobní verdikty.

 

Příběh antropologie, který autor vypráví, začíná v druhé polovině devatenáctého století, když obor začal spřádat po vzoru Darwina evoluční teorie o člověku a kultuře. Badatelé pod taktovkou Morgana, Taylora či Frazera s jeho legendární Zlatou ratolestí tehdy hledali kořeny civilizací a jejich zákonitostí. Začátkem 20. století se do našeho příběhu postupně připletli i další aktéři jako Franz Boas, který zažehl věčný spor mezi biologickým a kulturním determinismem, tedy mezi vrozeným a naučeným. Důležitý obrat přinesl i lingvistický relativismus v podání Sapir-Whorfovy teorie, která tvrdila, že jazyk určuje myšlení lidí a tím i kulturu samotnou. Ruth Benedictová, ovlivněna Nietzschem, nastínila svou teorii kulturních vzorců a možnost antropologii využít jako aplikovanou vědu. Materialisticky koncipovaný nadbiologický organismus byl zas soustem pro Leslieho Whitea. Příběh pak pokračoval kybernetikou inspirovaným strukturalismem Clauda Levi-Strausse, jehož cestopis Smutné tropy se stal povinnou četbou, aby se antropologie stala téměř literární vědou v rukách symbolického iluzionisty Clifforda Geertze, pro kterého se význam vyjevuje v nasyceném popisu.

Důležitým příspěvkem je autorova kapitola o kritické a reflexivní antropologii, kdy byly klasické přístupy opět postaveny na hlavu. Noví badatelé nařkli původní ikonické persony z kolaborací s kolonialismem, ze západního etnocentrismu a primárně mužského pohledu na svět. Tato postmoderní dekonstrukce oboru zpochybnila i svatý grál antropologie terénní výzkum a jeho relevanci v způsobu zkoumání iluzorní ahistoričnosti přírodních kultur. Dokonce i samotný název kultura dostal úder na solar, aby byl nahrazen termínem identita. Jakousi základní jednotkou se tak stal jednotlivec se svou unikátní životní zkušeností, nikoliv rod, kmen či relativně nový konstrukt kolektivní identity – národ. Dle mého mínění tak stojíme rovnýma nohama před finální fází – popření samotného člověka, jako iluzorní identity a kulturního konstruktu, tak jak ho vidí například buddhismus nebo kvantová fyzika. Koneckonců, v době alarmujícího ekologického znečištění planety by člověku zajisté neuškodilo méně antropocentrismu.

 

Antropologie dnes tedy zdaleka nezkoumá jen izolovaná etnika ve svém geografickém prostředí, ale spíš aktuální kulturní jevy, jako je globalizace, kyberkultura nebo gender a ve snaze přežít se stává rozvětveným multidisciplinárním oborem. Fundamentální otázka „Co je člověk, odkud přišel a kam kráčí“ je však stále nerozluštěna. Jak glosuje sám autor: „Ocitli jme se ve světě, který nelze popsat jako jednotlivé kultury, které podobně jako billiardové koule narážejí jedna na druhou. Svět je pestřejší, hybridnější, neuchopitelnější.“

Napsat komentář

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.