Michal Šanda: Dr. Moul

Dr. Moul měl ordinaci na náměstí v podloubí mezi trafi kou a pekařstvím. odbilo poledne a trafi kant i pekař stáhli rolety u svých kvelbů.  proč by ne. od rána se toho událo tolik, že noviny by si po poledni koupil leda nešťastník na vycpání promočených bot. a pečivo? buď bylo vyprodané nebo v horším případě okoralé a proto si pekař s trafi kantem mohli s čistým svědomím zajít naproti do masny na dršťkovou polévku. Dr. Moul sice taky s odbíjením na věži zavřel ordinaci, jenomže ho netrpělivě očekávali nemocní, co neměli sílu se v horečkách posadit do čekárny. do kufříku dal fonendoskop, teploměr, razítko a štos receptů a vydal se z Drmoule na pochůzky. krok měl svižný a aby štrádování dodal rytmu, opakoval si dokola profl áknutou říznou básničku. časem ho ale odrhovačka omrzela a začal si vymýšlet sám a o každém městečku a vesnici, kde zanořil pacientovi špátli na jazyk a řekl: řekněte áááá! napsal říkanici.

MRKLESY
mrkl esy
název této obce zní záměrně lákavě. člověk neobeznámený s hazardem, v hantýrce řečený hejl, si představí, jak za vějířem karet samé eso mrkne na zachmuřené protihráče, čtyřikrát pleskne esem o stůl a žaludy! a červený! a zelený! a kule! a zkasíruje bank. opak je pravdou – v Mrklesech ho oberou do poslední vindry. ne nadarmo tu bydlí karbaník vedle karbaníka. Gotes, Ferbl, za plotem Dardovi, Cvik, Parole, Bulka, Čapáry, samá profl áknutá famílie. na zelené louce maže kvarteto nejdivočejších karbaníků mariáš. s cinknutým králem pod kabátem kráčí přes náves černý Petr. v kuče pod žaludskou sedmou bydlí moje teta a tvoje teta s ní a obě sní, pokud zrovna neběsní, že na návsi zastaví autobus a s koberou že pasažéry oberou. jenom sám bůh ví, proč má tahle lotrovská banda boží požehnání a oko je nad nimi přimhouřené. ovšem aby spravedlnosti bylo byť částečně učiněno za dost, permanentně tu prší.

KŘIČEŇ
křič eň
ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň!
ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň!
ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň!
ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň!
ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň!
ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň!
ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň!
ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň! ň!
čtyři minuty
jak pominutý

HRUBÝ JESENÍK
hrubý je seník
seno jemné
když ho sedlák v prstech mne
a voní
po ní
po louce pokosené
byl to sen? ne

HOŘESEDLY
hoře sedly
jak to jde? jde to. jde to a pořád to jde a jako na drátkách to mašíruje a potom to
zčistajasna už jenom ujde a nakonec to nejde. tak to chodí. jednou si musí sednout
hoře i na ty co jdou světem v pokoře.

POČEPICE
po čepice
nejprve do toho radostně dupali, když to bylo po podrážky, po kotníky skákali, po
kolena se brodili, po stehna se zastavili, po pás se pořád ještě radovali, po prsa
mrznuli, až po čepice zapadali, na kost promrznutí seznali, že jde do tuhého. protože
ale po čepice zapadali všichni, nemá kdo by je vyhrabal. poslední jejich nadějí
je Franta Oubrtenec, který si svoji nádražáckou čepici pověsil na věšák v čekárně,
jenomže už si nepamatuje na které stanici. až ji najde, vrátí se domů do Počepic,
spráskne ruce: no tě pic! a vyhrabe ty rádiovky a barety a ušanky a potom si dají
do kulichu v hospodě U Anky.

DASKABÁT
das Kabát
sundal ho z věšáku, okolo krku si omotal die Šála, na hlavu nasadil der Klobouk,
ještě zbývá obout si die Boty a teď panu učiteli řekněte auf wiedersehen, že vás
tak dobře naučil německy

Přidat komentář