V Lipniku vydali druhý díl Moru, plánované komiksové trilogie autorek Milady Mašinové (scénář) a Petry Josefíny Stibitzové (kresba). Když jsme referovali v Uni 2/2016 o prvním dílu, zaznělo na závěr ohledně budoucího dějového vývoje: „Smrt obejme město, někdo možná unikne, většina nikoli, na scéně se objeví zbabělec i hrdina. Matka je totiž v sanatoriu a otec despota.“ Druhý díl má podtitul „Karanténa“, takže je jasné, že předpověď se naplňuje. Čtenář cítí jisté zklamání hned zkraje. Druhý díl je scenáristicky doma především v interiéru. Vyhlášená karanténa a její služebníci, zejména despotický otec a servilní kuchařka Natálie, totiž znemožňují zbývajícím členům rodiny opustit byt. Tatínek vyštěkne několik příkazů. Všichni si nasadí morové masky. Načež otec zkolabuje. Pak je proti své vůli zpacifikován starší bratr, který kšeftuje s rubaškami po mrtvolách. Pak zkolabuje málem snědený pes. A pak se dcera rozhodne zavolat matce do sanatoria kdesi v Itálii. Poslední replika alba zní: „Asi onemocníme, mami.“
Kresebně je druhý díl na stejně bídné úrovni jako ten první. Stibitzová vsadila na realismus, který nezaujme prakticky ničím. A kde chybí i předpokládaná tísnivá, možná přímo hororová atmosféra. S třemi čestnými výjimkami. Tou první je surreálně vyladěná dvoustrana, která zachycuje sen jedné z aktérek a působí v úhoru sterilních realistických záběrů až nepatřičně. Tou druhou je bezděčná komika, kterou vyvolává neumětelská autorčina práce s figurou (třeba právě ve scéně s otcem, který se zhroutil na podlahu). A tou třetí přesun důrazu při vyprávění na obraz. V druhém dílu se méně mluví. Ostatně není moc o čem.
Z dosavadní produkce nakladatelství Lipnik je „morová“ trilogie jasně nejslabším počinem. Její podprůměrnost vynikne o to víc, že alba Maška & Babana nebo Jiřího Gruse patří mezi domácí komiksovou špičku (například Hovory z rezidence Schlechtfreund, Ve stínu šumavských hvozdů, Poslední chobotango). Leda by se v závěrečném dílu trilogie všechno pěkně pomotalo – scenáristicky i kresebně. Všichni, kdo kdy v dějinách pomřeli na mor, by ožili a vydali se pochodem na Řím, kde na papežském stolci trůní matka, personifikovaná černá smrt – a chystá se k finálnímu zúčtování. Motivaci by měla: Je přece v sanatoriu. Otec je despota. A venku je mor.
Lipnik, 2016