Milan Ohnisko

Narodil se 16. 7. 1965 v Brně, kde také prožil většinu života. Za normalizace vystřídal různá pomocná zaměstnání, po roce 1989 se jeho profesní život točil kolem knih. Od roku 2012 žije a pracuje v Praze. Vydal šest básnických sbírek plus jednu Býkárnu s Michalem Šandou a Ivanem Wernischem. Pod názvem Oh! vydalo v roce 2012 nakladatelství Barrister & Principal reprezentativní výbor z jeho básnické tvorby let 1985–2012. Otištěné básně pocházejí z rukopisu sbírky Mé erbovní zvíře je strom, která vyjde v první polovině roku 2015 v nakladatelství Druhé město.
milan_ohnisko
Oběť
Stárnoucí básník píše na notebooku báseň
a u toho ji pozoruje, kteráž se tak
děsně běsně zmítá na skle
přimáčknuta
žaluzií

Mrká
na ni fasetovým
okem, křídlem blanitým
jí mává šeptaje: „Vydrž, holka.
Díky týhle básni budeš teďka fakt dost slavná.“

Klec
— Přijdou holky
který polykají
do pekla?
ptám se
— Vtipálku!
Samozřejmě i ty
co vyplivují
vece
— A jak ven z klece?
ptám se dále
— Ukaž mi tu klec
a já tě z ní vysvobodím
praví
— Tady je, pane
říkám
— Žádná klec není, podívej
dí a chytne se mříží
Náhle ožije:
— A hele, už vozej večeři…

Poutník nekonečnem
Cítil, že pomalu
pozbývá vědomí
Byl jako stín
jako sen pod hvězdami
Krajina uháněla
nebesa padala
Proud tmy — propast hrůzy
pak oslepující světlo —
Ranní chlad
a lehký větřík
jej vrátily do těla
Poklekl k modlitbě
Částečně depilovaná
hledá vážný vztah
Mocně ji k sobě přitiskl

Konec září
Mezi vámi
velká taška
K prasknutí naditá kabela
Na plechové skříni cedulka
MIMOOBORY + JÁTRA
V kukani sestra
má opálená stehna
koleny ti svírá spánky
do rytmu cvaká si propiskou
Teď vzdychla —
vidíš? Netřeba ani překročit práh…
V parku na Karláku
v tak brzkém ránu
nad hlavou líska
nad lískou deštivé nebe
na mokrém asfaltu oříšky
Ve srostlých listenech
vypadají úplně
jako cokoli
nač zrovna pomyslíš

Přidat komentář