Diktát č. 10: Naše město
Tohle město je docela malé.
Je malé, ale hezké.
Také má moc hezké okolí.
Blízko je les, kopec a louka.
Tam si užívám s Maruškou,
když mám prachy.
Potom jdeme do klubu tancovat.
Když jsem švorc, jdu večer na
Procházku
a čekám,
až nějaká opilá kočka vyjde sama
z klubu,
chytím ji a užívám si s ní.
Kolem náměstí je nádherný velký
barokní temný park.
Je tam plno vzácných stromů
a hustého křoví.
Uprostřed parku stojí
překrásná historická budova –
– zámek, kde je teď filmové studio.
Natáčejí se tam pornosnímky.
Takže až skončíme, můžu s opilou
kočkou do zámku,
abychom navštívili interiéry,
které tamější šikovní kluci krásně
zrekonstruovali
podle originálů v Růžové knihovně.
Takže se tu kočce obvykle líbí, proto
zůstane,
a já tak dostávám od kluků zaplaceno
a vracím se ke klubu.
Klub je na náměstí.
Náměstí je pěkné a uprostřed města.
A když Marušku v klubu už nenajdu,
naproti stojí další velká historická
budova –
– radnice, dnes je to docela slušný
nevěstinec.
Na druhém konci náměstí,
hned za TESKEM,
je římskokatolický kostel.
Mám tohle městečko opravdu rád.
Diktát č. 22: Tramvaj
aneb Otázky Jasunariho Kawabaty
Jel jsem devítkou po Národní třídě
postarší paní oslovila starého pána
který seděl hned vedle dveří
Známe se ze Lhoty
všichni na koupališti se na vás ptali
Za starým pánem seděla krásná
Blondýnka
zvedla se a nabídla paní aby si sedla
ta poděkovala posadila se
a pokračovala
Výborně vypadáte
ještěže si vás nenechala nějaká
Chorvatka
Blondýnka zašeptala jakoby pro sebe
To je k nevydržení
Jsou to staří lidé
jsem zase zašeptal já
musíme mít pochopení
V tu chvíli mě napadlo
že to náhodné setkání dvou starých
lidí v tramvaji
je takový malý zázrak
A co já
svědek tohoto setkání?
Aneb jak by se ptal Jasunari
Kawabata
jsem také součástí tohoto zázraku?
Nejspíš ano,
protože jejich rozhovor
a hlavně nesnesitelná řeč té dámy
mi poskytla záminku
abych blondýnku oslovil.
Teď spolu chodíme, za šest měsíců se
Vezmeme
a za čtyřicet let se budeme bavit
v devítce
o Lhotě o koupalištích o Chorvatsku
a možná také o otázkách Jasunariho
Kawabaty.
Diktát č. 9: Odpoledne
Po vyučování jsem unavený
a mám obyčejně hlad.
(Ostatně stejně jako před
vyučováním.)
Jdu na tramvaj, jízdenku si nekupuju
když tak revizorům můžu tvrdit, že
česky neumím,
ačkoli už trochu česky rozumíme –
– hlavně sprosťárnám.
Na jídelnu nemám,
tak si dávám koks,
pak se cítím ještě unaveněji
a pospíchám domů.
Doma čtu komiksy nebo Blesk,
koukám na erotické filmy
nebo poslouchám Madonnu
Často ležím na válendě a nedělám nic,
protože jsem opravdu moc unavený.
Čeština je velmi těžká
a každý začátek je těžký.
(Mimochodem vím, o čem mluvím,
přece jen tady jsem začal s trávou.)
Pokud Maruška vystřízlivěla po
včerejším mejdanu,
přichází ke mně v šest a vaří mi
večeři.
Jinak si dám héro
a najednou je mi všechno až moc
jasné.
Až na jednu věc: proč musím ještě
psát domácí úkoly,
když Blesku jakž takž rozumím,
děj komiksů je pochopitelný z kreseb,
v erotických filmech se moc nemluví
a Madonna stejně nezpívá česky?
Ještěže na zítřejší snídani mám dávku
éčka.
Diktát č. 21: Ťuk ťuk
Ťuk ťuk
Diktát: Ťuk ťuk
Název: Ťuk ťuk
První kapitola: Ťuk ťuk
Uvozovky: Ťuk ťuk
Další uvozovky: Obsazeno.