Vracíme se na místo činu,
jezevcova srst se venku zbarví do šediva.
V noci se mi zjevil Janus,
vytesán božím majzlíkem do pískovcového kužele,
díval se dvěma směry.
Vpředu žádná budoucnost,
vzadu ochcaná psí kost.
Duben je nejkrutější měsíc, pojď ke mně blíž, řekla’s
někdy kolem jedenácté v noci.
Vzpomínáš na drhavý vítr, jehož vír nás strhával k zemi.
Poprvé jsem slyšel ženu takhle výt.
Heuleno! Krvavá Heleno! Hlenko!
Je třeba zvednout plachty, vyrazit kolem útesů na širé moře,
Je třeba naslouchat větru, je už nejvyšší čas!
Orla nikdy nezasáhne blesk.
Znáš papouška sovího?
Je to taková zelená čtyřkilová slepice, která neumí létat.
Lidé je na Novém Zélandu setřásávali s větví.
Bum, bum, bum,
papoušek padl na náš dům,
podobný vlašským ořechům.
Labutí sádlo je dobré na vrásky a rány
V zákrutu skalní cesty jsem nalezl vytesaný reliéf tajného svatého,
část jeho lebky s levým okem byla přeseknuta táhlou jizvou.
Vidím procesí lidí, jež tu chodila.
Umrlčina nebo jen pěšina?
Vracel jsem se mezi zahrádkami domů.
„Nesnědli tě cestou vlci?“: ptala ses později.
Ne, jen jsem zahlédl zápas kun pod železničním viaduktem.
Vzpomínáš, když ještě jezdily vlaky na Kozí dráze?
Ráno, v 7.12 blikal motoráček mezi akáty na protilehlé stráni
v krátkých únorových dnech,
když jsem choval v náručí prvorozeného.
vracíme se na místo činu.
Kojila jsi a já ti líbal ramena.
Ne, nesnědli mě cestou vlci.
Zajíc prchne před zvukem zvonů, my zvoněním zaháníme stesk
V krajině spatříš trigon barokních kostelů;
Arnsdorf, Windischkamnitz, Rosendorf,
uprostřed něho je mohutný čedičový kužel Růžové hory,
kousek níž, v hlubině šedých pískovců je místo
jménem Niedergrund,
kamenný základ ve smyčce času.
Tam hledejte mé šlachovité srdce,
s čerty tančím na mlýnském kole,
s osly na čepu roztáčím čarovnou krajinu,
s démony plivu oheň do prohlubní skal,
s pašeráky kulhám přes hranice,
s pytláky střílím kouzelnými kulkami jeleny se zlatými parohy,
s dávnými poutníky usínám na mezích a probouzím se o sto let později,
s hokynářkami putuji od trhu k trhu a prodávám pentle, pentličky…
Má heteronyma jsou šrakakel, kambout a zmek.
Páchne-li kraví kůže, bude brzy sněžit
Když jsme vrazili do země bukový kolík,
ležela na zápraží mlíčná bába,
v břiše díru, všude hnědá krev.
Jiným roubem jsme dojili stromy,
pili pravé dřevorubecké pivo.
Volali v lesích:
Bludníčku, hlínku, klene!
Samota osvěžovala.
Vyjdi ven a ukradni koně!