Brian Olewnick: Keith Rowe – The Room Extended

Brian Olewnick je americký výtvarník a hudební publicista, píše o progresivním jazzu a soudobé hudbě. Obsáhlá monografie o anglickém kytaristovi a výtvarníkovi Keithovi Roweovi je jeho první kniha. Sleduje v ní podrobně Roweovu životní i uměleckou dráhu od narození až do roku 2016. Množství biografických detailů, objevné popisy kontextových reálií avantgardní hudby v Anglii 60. až 80. let a hloubkové analýzy kompozic, seskupení, koncertů a alb činí z knihy hodnotný zdroj exkluzivních informací předložených čtenáři v chronologickém sledu a smysluplných souvislostech.

 

Samotný čtivě napsaný text, rozvržený do devíti kapitol, čítá 385 stran včetně osmnáctistránkové obrazové dokumentace, a je doplněn o šest příloh – rozhovor Trevora Taylora s Edwinem Prévostem, původně publikovaný v roce 1974 v časopise Drums & Percussion; Roweův detailní rozbor vlastního provedení jedné strany Cardewova graficky notovaného díla Treatise; studii Lutze Eitela o Roweově výtvarném díle; komentáře k nahrávkám, které v „blindfold“ testu pouštěl Roweovi Dan Warburton v lednu 2008; Roweův dopis autoru knihy před jejím vydáním; podrobnou diskografii a videografii.

 

Hlavní text knihy je poněkud proporčně nevyvážený; v první polovině převažují biografické, někdy zbytečně osobní informace, později, jak se Rowe a soubor AMM začali prosazovat na anglické i mezinárodní hudební scéně, kniha posloupně ztrácí biografický ráz a nastupují v ní obsáhlé muzikologické, resp. hudebně-estetické analýzy a interpretace stěžejních koncertů a nahrávek. Možná to byl autorský záměr, ale z čtenářského hlediska je tento žánrový experiment docela rušivý, zejména u takto rozsáhlého textu. V poslední třetině knihy navíc Olewnick sám zaujatě vstupuje do vyprávění, když přibližuje názorové rozepře mezi členy AMM, aniž by chtěl stranit jedné či druhé straně. Snaží se být objektivní a dlouholetou poetickou a světonázorovou polemiku mezi Prévostem a Rowem, která vyústila do dvou Roweových odchodů a návratů, reflektuje bez emocí a vysvětluje na pozadí dlouhých rozhovorů s oběma protagonisty. Jak se vyprávění chýlí ke konci, na přetřes se pochopitelně dostávají kytaristovy sólové a kolaborativní projekty mimo rámec AMM, bohatě ilustrované erudovanými rozbory důležitých alb a projektů. Stejně jsou však nejzajímavější pasáže, odhalující formativní léta AMM a jejich neobvyklou improvizační filozofii v překvapivých sociopolitických kontextech. A co o Olewnickově knize soudí její „hrdina“? Když jsem se ho ptal, dočkal jsem se strohé odpovědi: „Z muzikologického hlediska je výborná, avšak z biografického je v ní hodně nepřesností.“

 

powerHouse Books, New York, 2018

Přidat komentář