Martin Jiroušek: Černý bod – Horor v českých zemích

cerny_bodHoror patří ke čtenářsky a divácky nejpreferovanějším žánrům. Není úzce spojen pouze s literaturou a kinematografií, ale také s výtvarnou kulturou a hudbou, kde vyvolává u recipientů podobné emoce. Ostravské nakladatelství Protimluv vydalo brožovanou publikaci Černý bod – Horor v českých zemích Martina Jirouška zabývající se hororem v kontextu české literatury. Jedná se o příspěvek, který na našem knižním trhu v rámci žánru hororu již dlouhodobě chyběl. Ačkoliv je publikace zaměřena především na literární horor, rozvádí autor ve své práci i širší významové souvislosti s filmovým nebo výtvarným hororem. Právě v těchto případech poukazuje na imaginární a filmový charakter hororového čtení, jež používá v deskriptivní, znakové a narativní struktuře vizuální symboliku. Literárněvědným a teoretickým výkladům se však Jiroušek záměrně vyhýbá a zaměřuje se na ryze osobní interpretaci problematiky. Autor rozčlenil svou knihu do deseti kapitol podle jednotlivých tematických okruhů, jimž předchází také autorova předmluva vysvětlující důvody a motivace k napsání knihy. Jirouškova publikace není akademickou ani odbornou prací na zvolené téma, ale jeho popularizačním výkladem založeným na autorových subjektivních dojmech a osobní zaujatosti hororem, jenž pokládá za specifický fenomén napříč různými kulturními oblastmi. Velmi podrobnému uchopení tématu ovšem chybí pevná argumentace, která by dokládala různá autorova tvrzení často rozvedená pouze na základě obecného konstatování a expresivní popisnosti jednotlivých hororových motivů a situací. Kniha se vyznačuje literárně formulovaným jazykem, jehož beletristická a prozaická povaha narušuje historické, kulturní, společenské i nakladatelské souvislosti autorem zvoleného tématu. Objektivita by právě mohla čtenáři více ozřejmit širší významové pozadí analyzovaného žánru.
V publikaci se často setkáme také s komparativním přístupem, kdy autor porovnává tematiku českého literárního hororu s hororem zastoupeným v jiných kulturních oblastech. Kromě kinematografie Jiroušek zohledňuje např. motivickou a grafickou stylizaci knižních obálek a filmových plakátů, které pokládá také za samostatnou ikonografickou tvorbu, jež může být analyzována bez vztahu k literatuře a filmu. Rovněž v těchto případech mnohdy chybí konkrétnější argumentace, jež by ozřejmila, v čem jsou jednotlivé aspekty podobné a jak mezi nimi fungují různé významové souvislosti. Celá publikace tak spíše zůstává autorovým osobním vyznáním hororu, než historickou prací sledující problematiku jako sociokulturní fenomén. Autor v rámci pojmenovávání rozmanitých žánrových poloh hororu používá hovorovou a žurnalistickou terminologii, jež je příznačná více pro novinový článek než historickou studii.
Velkým nedostatkem je absence poznámkového aparátu a citačních norem, které by čtenáři umožnily orientaci v konkrétních zdrojích, z nichž citované úryvky, myšlenky, názory nebo dobové distribuční slogany pocházejí. Takto citace působí pouze jako samovolně použité položky vytržené z odpovídajícího kontextu. Přes tyto výtky prokázal autor ve své publikaci širokou znalost hororu v českém i mezinárodním kontextu různých kulturních oblastí a poukazuje také na jejich dosud neprobádané horizonty. Pokud čtenář přijme autorův velmi osobně formulovaný výklad a literárně žurnalistickou povahu textu, může se o hororu v české literatuře dovědět i něco nového a v mnoha ohledech již zapomenutého. Kniha je opatřena bohatou obrazovou přílohou dokumentující ikonografický charakter českého hororu, seznamem primární a sekundární literatury, jmenným rejstříkem, soupisem citovaných filmů a obsahuje i anglické résumé.

Protimluv 2015

Přidat komentář