Kdy jste začal fotografovat? A fotil jste od začátku hudbu?
V roce 1987 jsem začal fotit, tehdy jsem studoval vysokou školu – a fotil jsem intenzivně do roku 1993 nebo 1994, hodně mě to bavilo. Fotografoval jsem divadlo, muziku a portréty. Tedy to, co jsem měl rád – dodnes jsem absolutní konzument muziky. Původní profesí jsem učitel výtvarky, ale manželka je také kantorka a v devadesátých letech byly platy tak nízké, že jsem si musel najít jinou práci. Vrhl jsem se na byznys a začal pracovat v marketingu reklamní agentury. Nakonec jsem dělal pro velké korporace.
Jak na tom bylo během práce v byznysu vaše fotografování?
Desítky let jsem se snažil k focení vrátit, jenže jsem si založil vlastní firmu, a nebyl na to čas. Byznys mě bavil, ale pošilhával jsem po kumštu, chybělo mi to. A taky mi chyběli lidi od kumštu, kteří jsou úplně jiní než lidi z byznysu – je to jako černá a bílá.
Sliboval jsem si, že až se na práci ve firmách vyprdnu, vrátím se k focení. V roce 1988 jsem měl klukovský sen: fotit s Hasselbladem, se špičkovou širokoformátovou kamerou. Dokonce jsem té firmě napsal, kupodivu mi odpověděli a poslali letáky. Byl jsem šťastný jako blecha, dokud jsem se nepodíval na ceny.
Naši firmu se nám podařilo v roce 2021 slušně prodat a já si splnil klukovský sen a začal fotit všechno kolem sebe. Hrozně mě to bavilo, ta skoro třicetiletá mezera jako by nebyla. A splnil jsem si ten svůj sen, fotím na Hasselblad.
Jak jste začal fotit brněnskou kapelu Band of Heysek?
Při pracovní cestě do Mikulova jsem šel kolem alternativního klubu Hasička, zevnitř se ozývala kytara. Dozvěděl jsem se, že večer tam bude hrát Gwyn Ashton, což mi vyrazilo dech. Zašel jsem tam s foťákem, při focení si mě všiml chlápek v čepici, a jestli bych mu nemohl ty snímky poslat. Když jsem se pak podíval na vizitku, zjistil jsem, že patří právníkovi z firmy, přes kterou jsme prodali tu naši. Nejdřív jsem si myslel, že se mi popletly vizitky, ale byl to on. Fotky se mu líbily a pozval mě znovu do Mikulova, že tam bude hrát Band of Heysek. A tak jsem nafotil svoje první fotky Heysků. Bylo to ve studiu Davida Kollera, kde nahrávali desku, společně s Philem Schoenfeltem.
Co následovalo?
Fotil jsem Band of Heysek roky, pak jsem udělal výběr, posbíral jejich texty, napsal něco vlastního… kamarád udělal sazbu, grafiku. Je z toho kniha, vydal jsem ji vlastním nákladem. Vznikla z nadšené spolupráce, pro radost z muziky.
Nadšení trvá?
To, že jsem se vrátil k focení, považuju za největší krok ve svém životě. Vlastně i k opravdovýmu focení jsem se vrátil díky muzice.
Pozn. Kniha je k mání prostřednictvím webu Oldřicha Šila.