(Díla a kontexty české populární literatury 1918–1939, Akropolis 2024)
Co vás při zkoumání prvorepublikového populárního čtiva překvapilo?
Spousta věcí. Když jsme do toho vstupovali, měli jsme nějakou představu, jaká ta meziválečná literatura byla, jaké bylo spektrum žánrů, šíře témat… ale když se do toho člověk ponoří hlouběji, stejně ho znovu a znovu překvapí, na co všechno tam narazí. Představa laciného, banálního šestákového čtení je na jednu stranu samozřejmě založená na skutečném charakteru toho materiálu, ale zároveň ho nevystihuje. Spousta těch věcí je vymyšlená a vystavěná velmi dobře a chytře tak, aby fungovala. Ohromilo mě, jak rozsáhlý svět to byl a jak málo si z něj pamatujeme do dnešních dnů.
Nějaký konkrétní příklad?
Třeba Jindřich Snížek jako autor je pro mě fascinujícím příkladem tvůrce, který vstoupí do populárního okruhu trochu z donucení (v roce 1923 byl obviněn z podílu na pytlácké vraždě hajného, a přišel o místo učitele). Psal kdeco: věci pro film, detektivní sešitové série… Nakonec, to je pro mě završení příběhu, vydal vzpomínkovou autobiografickou knihu Můj druhý život (1940), ve které nám povyprávěl, jaké to bylo dělat populár ve dvacátých třicátých letech; to pro mě byl velký příběh.
Bylo za první republiky populární čtivo populárnější než oddechová literatura dnes?
V meziválečném období je populární literatura určitě zábavním médiem první volby. Je nejsnáze dostupná a zažívá svůj zlatý věk. Dostává prostor rozletět se do všech stran, není kontrolovaná a neexistuje pro ni konkurence. Film se rozvíjí, ale jít do kina je trochu svátek. Zato levné šestákové čtení je tím, po čem můžete sáhnout, když každý den přijdete z práce. V tu chvíli se populární literatuře dostává impaktu, který už nikdy mít nebude.
Napadalo vás u toho, jaký by byl dnešní ekvivalent tehdejší populární literatury? Chrlili by ti autoři televizní seriály?
Určitě. Jenom se domnívám, že část téhle tužby dnes uspokojují jiné kanály a jiná média. Ať už je to televize, internetový obsah, video na Youtube nebo podcasty, lifestreamy a nejrůznější typy obsahu. Určitě i dnes bychom našli ty klasické populární spisovatele, byť se pozice populární kultury zkomplikovala tím, jak literární pop aspiruje na ještě vyšší příčky. Snaží se být něčím víc a něčím víc mnohdy je.
V meziválečném období tohle neexistovalo?
Ale ano, i tehdy platilo, že ne všechny žánry se vnímaly jako sobě rovné. Detektivka měla určitě lepší kulturní postavení než sentimentální románek.
Jak by asi autoři čtiva byli vidět v dnešní době? Vystupoval by Jindřich Snížek v talk show a vyprávěl by, jak na hajného nestřílel?
Máme tady účastníky kriminálních kauz, kteří se stali specifickými postavami v české mediální kultuře, např. Jiří Kajínek se svými mediálními výstupy, i nějaké knihy jsou jeho jménem podepsány, je příkladem podobné tendence. Ale ten populární výstup už nemá tu prestiž a ten dosah, jaký míval.
Marek Toman