KRAJINA I
Abar
prokletá
vytěžili z tebe svá srdce
– pohřbili je v odkalovacích jámách
Kalíkar
stíny opuštěných příbytků
táhnou po tvém hřbetě
Kökri
až na krev krve jsi rozedřená
Ordpau
mlčíš
KRAJINA II
„Ty chytrý lejou Aby se nezbláznili
Nejhorší je totiž být sám se sebou
Se sebou sám Zavřenej s touhama
A se snama A bolestma A se strachy
A s pamětí …a s pamětí“
Válí ta moudra jak by jim věřil Sype
je do mizející pivní pěny Sype je mezi
popel včerejších sedánek Rukou utře
hranu
Potáhne
Upije … Potáhne .
KRAJINA III
Odrbané javory předměstského parku
Kde si čokli opakují zvedání levé zadní
Aby na chvíli byli zase psi Jsou něžné
jak muž plačící při sledování porna
Navečer zakoupené prezervativy chřastící
v pomočené kapse kalhot Jsou zbytečné
jak muž při sledování porna
Motavé kroky příliš pozdních příchodů Jsou trapné
jak muž
Žena doma tiše spí Krajina za okny ji ničím nevyrušuje
MĚSTO III
Několik smrtí které utly dětství
V nedalekém parku touživý obláček dýmu
hřeší proti příkazům
Je tam velké náměstí
a dobří přátelé
jistota večeře
a zatrápené úsměvy
Je tam přebytek nadrolených přání
V kopcích to voní bramborem i dívčími klíny
To že zde mám kořeny Neznamená
že zde rostu
MĚSTO II
Ústí do něj
rozdrobené životy
vykořeněná srdce
i páteční smrti bez umíráčku
Ústí do něj
jalové řeči u piva
smutky cimbrbálových princezen
okoralé vzpomínky chmýřivých babiček
Jsi v něm vrostlý vykřičenou jistotou
Ta krajina se v tebe zasila
Její pupeny v tobě bolí
Mučení jara překryje mlčenlivá řeka
Co vše s klidem utopí
JE SNADNÉ
Je snadné jít ulicí Kde nápis KINO
označuje biograf
Když ten samý může značit hřbitov
Přichází nejistota
Lze se bát slov Jejich významů Stejně
jako se bojíme lidí Jejich tváří Posunků
V takové ulici můžeme být nastejno živi
jako projekce znuděného promítače