Vladimír Mišík – Byl jsem dobrej

Rozhovory s Ondřejem Bezrem z let 1999, 2006, 2017 

Nejprve malé upozornění: následující řádky pocházejí od nejen kolegy, ale už dost let kámoše autora mišíkovského knižního rozhovoru, redigujícího nadto tento magazín.  Jemuž, a to je nejhorší i nejlepší zároveň, není co vytýkat. Bezrovi se povedlo trefit optimální notu rozpravy s Mišíkem už na poprvé před osmnácti roky. Aktuální doplňky stačilo udržet v duchu vzájemné důvěry a Vladimírovy otevřenosti, přitom ale zase nikoli nebezbřehé. Neboť kdo by také chtěl lézt zpovídanému až do nejzazších privátních zákoutí?

Nový titul třetí edice Letních rozhovorů sice může vést k pocitu, že jde trochu o vydavatelský trik, když základní masou zůstává text z let 1999 a 2006. Ten ale končí v polovině mohutné (cca 350 stran), výpravné a na pultech nepřehlédnutelné knihy. Která vedle samozřejmého navázání na dialog s Vladimírem (tentokrát bohužel o zdravotních potížích v posledním desetiletí, které se však podařilo slušně zkrotit, ale i o odmítnutí prezidentského vyznamenání, a pak ovšem o doslova neuvěřitelném „nálezu“ široce rozvětvené americké rodiny) přináší řadu dalších interview. S někdejšími spoluhráči Kulhánkem, Hrubým, Nejezchlebou, s oběma manželkami, poprvé s už dospělými dětmi z druhého svazku, se spolupracovníky nejbližšími i vzdálenějšími. Až po rockerova ošetřujícího diabetologa. Vždy zakončené otázkou po Vladimírově nejlepší a nejhorší vlastnosti. Budiž prozrazeno, že u té druhé mluví někteří o sklonu k lenivosti, jiní zase k hypochondrii. A najdou se takoví, co to dávají dohromady.

Novinkou je i sbírka veškerých Mišíkových písňových textů, ale zásadní bonus představuje výtvarná stránka publikace vytištěné na velmi kvalitním papíru a se záplavou fotografií a reprodukcí. Jichž musí být dohromady stovky. Včetně malých, někdy zdánlivě indiferentních, ale tekoucích podél rozhovoru coby vtipné glosy k běhu času. Přirozeně jde o práci zavedeného dua Karel Haloun – Luděk Kubík, neboť starší z něj vytvořil už před víc než čtyřiceti lety logo Etc…, a pak veškeré plakáty a až na jeden všechny obaly Mišíkových alb. A Halounův generační i umělecký souputník Jaroslav Prokop pořídil frontální foto elegána v klobouku a se špacírkou. Tedy jak ho lze „pořád dobrýho“ potkávat nejen na Letné. Kde se před sedmdesáti roky narodil a doposud žije. A právě tam zvolna střádá nápady k další desce. Věřím, že přes Vláďovy skeptické řeči nikoli závěrečné.

Ondřej Konrád

P.S. V bohaté dokumentaci impozantního svazku se stihly vychytat snad všechny mouchy. Bzučí jen na straně 304 označení Michala Vračka coby klávesisty, ačkoli jde o bytostného kytaristu. Aby tedy bylo aspoň něco kriticky poznamenáno.

 

Galén, 2017

 

 

Přidat komentář