Postila
Františka Gellnera zhudebnil lid. „Nalejvaj se pupence, nalejem se taky,“ zpívala podle nikdy nenapsané partitury moje bývalá tchyně – tentokrát nemluvím o bohyni Mnémosyné, matce mých Múz – a její zpěv, jakoby přicházející z muzikálních hostinců, mi stále zní v uších.
Post illa verba dodávám, že Ivan Jirous, zvaný Magor, všem… Číst dál...