Byl to výron ve stavu neovladatelného štěstí, když po srpnové výhře španělských fotbalistek ve finále mistrovství světa prezident asociace Rubiales políbil záložníci Hermosovou na ústa? Ač ostatním celoval toliko líčka? Nebo ho zdatná hráčka tak přitahuje? Kdo ví. Dostal však po čuni řádně a zdánlivě přehlédnutelný exces zažehl úplný požár mezinárodních rozměrů. Neb v ženském fotbalu působící muži, trenéři, funkcionáři atd., se zřejmě dosud nezbavili machistických návyků. Na něž však už dávno nejsou zvědavé zdaleka nikoli jen čutálistky. Zlehčovat to by bylo nemístné. Natož odkazovat na „důsledek nechutné politiky korektnosti“, jak činili někteří tuzemští diskutéři.
Ale komu se nešťastníka Rubialese přece trochu zželelo, mohl si vzpomenout na rovněž s fotbalem provázanou epizodu z dílka Karla Poláčka Muži v offsidu, Kde Emanuel Habásko starší po proměněné penaltě národního mužstva v utkání s Maďary „ve střídavém pominutí smyslů“ padl kolem krku vedle stojící vdovy Ouholičkové, která už delší dobu vysloveně dorážela na řečeného a jí znervóznělého pána s vidinou cesty k oltáři. A proto se také, jinak o fotbal nedbající, dostavila na stadion. Objetí pak, jen co se probrala ze spektakulárních polomdlob, ihned označila za jasné vyjádření jeho citů „před 30 000 svědky za stavu 1:1 v sedmatřicátý minutě druhýho poločasu a zákony republiky nestrpěj, aby se vdovy utiskovaly“. Zoufalého starce ale později uklidní protřelý advokát, že „obejmutí na hřišti není projevem nějaké náklonnosti, ale dává se tím najevo obvyklým způsobem radost nad tím, že padla branka“. A odmítne i vdovinu záludnou argumentaci, že šlo o pouhý vyrovnávací gól z desítky, která se podle ní navíc neměla kopat! A že by tedy pan Habásko „skrz takovou mizernou branku neobjímal cizáka“. Takže žižkovský krejčí z pasti nakonec blaženě vyklouzne. Tedy v humoristické knížce napsané před více než devadesáti lety. Dnes by možná autor nad příhodou zaváhal. A jestli ne on, třeba by ji chtěl vynechat redaktor. Tehdy to nikoho nenapadlo. Časy se holt mění. A dnešní „španělský muž v offsidu“ bude potřeboval někoho mnohem zdatnějšího než Poláčkova JUDr. Maxe Načeradce, obhájce ve věcech trestních.