Ad hot

Budu se opakovat, ale nedá se nic dělat – „hudba je jinde“ než ukazují Grammy, společenská událost a ovšem i akce k podpoře hudebního průmyslu. S čímž koresponduje vítězství Taylor Swiftové s titulem 1989 v hlavní kategorii album roku. Původně countryová dívka už dávno zamířila do obecného mainstreamu, kde má enormní úspěch. Na to akademici slyší. Oslyšeli pak, čili nechali projít kolem uší Kaliforňana Kendricka Lamara s deskou To Pimp a Butterfly. Název je mimochodem odvozen od knihy To Kill A Mockingbird (v českém převodu Jako zabít ptáčka), známé i z filmové verze s Gregorym Peckem coby obhájcem černého klienta v hrdelním procesu na „hlubokém“ Jihu před více než půlstoletím, jejíž autorka Harper Leeová zemřela jen pár dnů po Lamarově zklamání. Aniž by to snad souviselo! Lamar, zhusta akcentující rasová témata a občas brousící k jazzovým prvkům, měl totiž slibných jedenáct nominací. Ale nakonec bodoval toliko dvakrát a ještě jen v rapovém ranku. Možná je to náhoda. Přesto vyhlíží trochu podezřele přednost pro nekonfliktní a spíš tuctovou modroočku. I když jistě hrálo roli, že prodala skoro šest miliónů kusů své páté desky.
Ale i v seznamu četných vítězů Grammy lze najít něco k světu. Třeba u jazzu bývají oceňovány kvalitní a někdy i objevné produkty. Jakým je Past Present Johna Scofielda v obnoveném kvartetu s Joem Lovanem, a The Thompson Field (Maria Schneider Orchestra) mezi velkokapelovými alby (o obou se v UNI psalo). Schneiderová navíc vyhrála i za aranžmá songu Sue (Or in a Season Crime), který obsahuje předloňská kompilace Davida Bowieho Nothing Has Changed. Nesporně talentovaná a originální Cécile McLorin Salvant si vítězstvím alba For One To Love vynahradila neproměněnou nominaci alba WomanChild (skutečně se píše takhle) před dvěma lety v šuplíku jazzového vokálu. A kontrabasista Christian McBride má gramofónek za instrumentální výkon ve standardu Cherokee (triové CD Live From The Village Vanguard). Kde také „jede čtyři“ jak namydlenej blesk.
No a bluesmani? Po B.B. Kingově skonu kraluje scéně Buddy Guy a Grammy za slušnou desku Born To Play Guitar můžeme brát i jako předčasnou gratulaci k červnovým osmdesátinám. Ať slouží!

Budu se opakovat, ale nedá se nic dělat – „hudba . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář