Ad hot

Vede se řeč, jak bude od příštího roku zvládat řízení Národní galerie nově jmenovaná šéfová. Když pochází z Polska a doznává, že česky zatím neumí. Míní to samozřejmě dohnat. Ale údajně by mohlo jít o handicap. „NG a potažmo celá odborná obec není připravena na vedení cizinkou,“ myslí si například jeden domácí kurátor. Aha. Jasně. Alicja Knastová, a teď nejde řeč o jejích záměrech jak a kam instituci směřovat, je však jistě osobnost kapacitní. A neměla by mít obtíže obstojně vkouznout do řeči ne-li přímo bratrské, tak řekněme bratranecké.

Příbuznost ovšem bývá záludná. Ne vše, co zní blízce, ba totožně, znamená totéž. O jednom vtipkařům známém slovesu ani snad nemluvě. Neboť kdyby se čerstvá ředitelka třeba chystala „šukat“ v rozsáhlém depozitáři, s prudérní a ne dost erudovanou částí personálu by to mohlo seknout. Nevinné verbum přitom znamená „hledat“. Nefoneticky „szukać“. Což nezaměňujme s ještě známějším, v pubertálních časech pochopitelně k chechotu podněcujícím „šukáním Babičky po světnici“ u Boženy Němcové. A když půjdeme ještě dál, tedy nikoli proti proudu času, vyvstane „šukaná“. Dnes už asi zapomenutá hra na hospodských stolech s drobnými mincemi a improvizovanými brankami. Než provozovatelé instalovali fotbálkové stoly. Ostatní varianty slovesa bych s dovolením vynechal.

No nic. Mám zkušenosti s polštinou, hrával jsem s tamními muzikanty. A pochopil jsem tehdy vcelku svižně, že „w ogóle“, foneticky „v ogule“ znamená vůbec, obecně. Ale už ne hned, že „sprawa“ je prostě věc, záležitost. Aspoň že „sens“ byl jako v angličitě smysl. Když byl ale někdo loni „v stanach“, docvaklo mi až časem, že nešlo o letní camping s rodinou u Mazurských jezer, nýbrž o pobyt v USA.  Stanach Zjednoczoných. Atd. A když se kolegové pustili do zapálené debaty nad aranžmá, nezbylo než počkat. Až mi vítěz předloží sled akordových značek. Mezinárodních. Do té doby jsem vnímal kadenci nesrozumitelných vět. Přesto bych nebyl ohledně madam Knastové skeptik. Co to má vlastně bejt, že není NG na „cizinku“ v čele připravená?         

Příbuzné jazyky jsou ovšem zrádné, ne, že ne. A klamou kdekoho. Léta důsledně ženská zahraniční příjmení nepřechylující týdeník Respekt (můžu se sice vzteknout nad tou Merkel, ale uznávávám, je to můj problém), doposud příkladně neví, že slovenské křestní jméno Peter zní v genitivu Petra. Jakž takž se to dá odpustit. Neboť Pavol je ve druhém pádu Pavola. A je toho spousta, co se liší. Někdy jen koukám. Byť dost otrlý. Tudíž ne nad slavnou hmlou versus mlhou, ani debnou vs. bednou. Ale doznávám, že vtáky na rozdíl od ptáci mně stále udivujou. Som z toho, ako by som povedal… zmätený.

 

Přidat komentář