Ad hot

Zrovna když tohle píšu, odevzdávají američtí volitelé hlasy pro příštího prezidenta, a až to budete číst, mělo by být vymalováno i oběma parlamentními komorami. Trump ovšem i pak nejspíš zůstane jako odporně umíněné dítě trvat na svém: Ne a ne a ne a ne! Já jsem vyhrál! Což je nevídaná hrůza. Nejen pro ni si 20. ledna při inauguraci kandidáta rivalů leckteří republikáni patrně úlevně a zároveň absurdně oddechnou. Ostatně bych také radši viděl coby prezidenta nějakého jejich inteligentního předáka. Jenže ho vloni ani zdaleka neměli po ruce. S šancí porazit Trumpa v primárkách. Ty také byly úplná fraška. Tudíž si možná oddechnou, ale možná se ani nenadechnou. Protože Doník, jak o něm mluvila moravská maminka jeho ex-vajfky, se míní vrátit. Aspoň zatím to tak vypadá. Zatímco nevypadá, že by ho strana během příštích čtyř let dovedla poslat k čertu.

Jasně, ve středoevropských Čechách nám po tom vlastně moc není, máme svejch starostí dost, však se tím Amíci nějak prohrabou. Jako vždycky. Ale přece jenom, USA jsou USA. Přes mraky strašlivých problémů pořád země v mnoha ohledech úžasná. Žádná „shit country“, jak Trump druhdy s příznačnou neomaleností onálepkoval státy řekněme ne zcela stabilní a vyspělé. Že seděla v Bílém domě osoba takového ustrojení a manýrů, je multibizár. A to ji i v listopadu volilo zhruba 80 miliónů! Z nejrůznějších sociálních i etnických vrstev. Záhada. I když některým šla Trumpova vláda hodně naproti. A země prosperovala. To se nedá popřít. Ani to, že Trump působil jako totální kašpar, ale zase tak strašlivé věci nakonec nenapáchal. A přirovnávat ho k úhlavním světovým zlounům nelze. Jinou věcí je, že si holt zhruba půlka amerických voličů tak nesnesitelného nabubřelce nejspíš přála. A on se jí jenom v pravou chvíli ochotně nabídl. Očekávání pak dokonce překonavší. A málem to dostal ještě jednou. Z čehož lehce mrazí. Ačkoli – těsně, ale přece prohrál. Haleluja!

Zrovna když tohle píšu, odevzdávaj . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář