Tenhle sloupek vzniká během úvodního dne hokejového mistrovství v Rize, kdy český tým více méně daroval první body Rusům. Totiž mužstvu Russian Olympic Committee (ROC), když jsou ve sportovním světě symboly Ruské federace kvůli státně řízenému dopingu ještě nějaký čas tabu. Tím pádem se také pak aspoň nehrála stalinská hymna (má sice pozměněný text, ale při těchhle příležitostech jde o pouze instrumentální krátké verze), při níž reminiscence vibrujou na plnej céres. Ovšem emocemi diametrálně odlišnými na Matičce Rusi a v zemích jí druhdy uchvácených. Ve kterých se z tý písničky leckomu dělá lidově řečeno šoufl. A hned slyší původní slova: „Sajuz něrušimyj respúblik svabodnych…“ Byť jsou méně nehorázná než u druhdy v jednom kuse obehrávaného songu Široká strana maja rodnaja. Kde se totiž dále zpívalo: „… ja drugoj takoj strany něznaju, gdě tak volno dyšit čelavěk.“ Pro ročníky ušetřené povinné ruštiny: strana není politická partaj nýbrž země, a volno znamená svobodně. Ty vole!
Ale pravda, Němci si taky nechali starou Haydnovu melodii, která zněla i za Hitlera. Hned po ní ovšem neoficiální nacistická hymna Horst-Wessel-Lied. Což trochu připomíná, jak u nás vzápětí za československou burácela čtyřicet let sovětská. Svým způsobem je to dokonce hroznější, ne? Mimochodem, počátkem 50. let zkoušelo Západní Německo zavést úplně jinou hymnu, ale nepovedlo se (Haydn zůstal i po sjednocení s NDR). Stejně jako před třemi dekádami ztroskotal pokus Ruské federace nahradit hymnu z roku 1944 Glinkovým nápěvem. Nemá slova, namítla Duma. Jako by nějaká jakž takž přijatelná nemohl kdosi vyplodit.
Ale obraťme list. Ach, jaké potěšení skýtají vyjadřovací schopnosti některých vysokých státních úředníků! Neboť týž den, kdy jsme v Rize prohráli s Rusáky (nikdy nikdo přece neřekl sovětské ,sbornéʻ jinak, vlastně občanům SSSR vůbec), oznámila Kancelář prezidenta republiky, že nadále nebude poskytovat žádné informace několika vybraným médiím. A zdůvodnila to bojem proti dezinformacím. Tomu se říká sebereflexe!