AD HOT

Před dvěma lety jsem na tomto místě psal o mase nahrávek dotvářejících atmosféru, ale leckde podtrhujících také rytmus a tempo filmu Once Upon a Time in Hollywood. Kalifornské muzice z konce 60. let. Tu při četbě nakladatelstvím Prostor česky vydaného stejnojmenného románu režiséra a scenáristy Quentina Tarantina samozřejmě neslyšíme. Ale stejně narazíme na četná jména dobových kapel a sólistů. A navíc můžeme nechat tiše ševelit skvělý filmový soundtrack. Ke konzumaci Tarantinova spisovatelského debutu bych pak doporučil konzumovat cosi vazce tekutého. Akorát na rozdíl od husitů trochu hleďte na množství. Neb například Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) to s koktejly whiskey sour vysloveně přehání. A ráno se pak jeho kocovina nepříjemně snoubí se strachem o další kariéru a odporem ke kostýmu ve stylu hippies, dlouhovlasé paruce a nalepenému mocnému kníru. To vše pro roli záporáka v dílu westernové TV série. Nicméně Rick pod dojmem ze setkání se zvláštní představitelkou dětské role nakonec podá brilantní výkon. Ale stejně radši nepřehánějte!

Zrovna výše zmíněné se v papírovém Tenkrát v Hollywoodu s celuloidovým takřka doslova shoduje. Jinak je ovšem kniha mnohem víc než rozsáhlejší verzí scénáře, jak tomu u podobných publikací bývá. Bytostně hravého Tarantina musela role literáta bavit. Takže si užíval a zatímco některé zásadní scény buď úplně vypustil, nebo se o nich zmínil jen letmo, řadu úplně nových záležitostí vytáhl na světlo. Třeba ze života Cliffa Boothe (Brad Pitt, Oscar za vedlejší roli), ještě před kariérou Daltonova osobního kaskadéra. A epizodu se stopující otroubenou hippísačkou Tarantino řádně opepřil. S jemu viditelně sympatickým Boothem se navíc částečně identifikoval, respektive ho použil pro menší osobní vyznání. Zdánlivě jednoduchý stuntman je totiž netypický filmový fanoušek, obdivující Kurosawu i část soudobé evropské produkce. Kritický ovšem k vypjatě intelektuálním režisérům jako Bergman nebo Antonioni. Ale zase skoro šokujícně uznávající Čuchrajovu Baladu o vojákovi! A tak jako je poměrně dlouhá sekvence z natáčení s oknírovaným Daltonem vlastně malým filmem ve filmu, román tuhle vedlejší dějovou linku do hloubky a napínavě rozvádí. A tak dále. Čte se to od začátku do konce velehladce a dozvíme se mimo jiné dost o tehdejším úzkém propojení televizní i filmové produkce. Nebo o tom, proč je Roman Polanski filmový Mozart. Samozřejmě po knize těžko sáhne ten, kdo neviděl film. Jeho škoda. Dostalo by se mu druhého velkého potěšení.

Přidat komentář